dosud tam sedíme
ač jsme dávno odešli
jeden druhému v koutku oka
jeden druhému v propasti dechu
lapeni v pavučině snů
snovaných provazochodcem samoty
dech propasti neslyšně trhá vlákna
vlásčité kořeny orchideje
v půllitru s vodou
v sobotu dopoledne
v akvarijním osvětlení pustého nonstopu
tlumené tóny podmořské symfonie
a závojnaté mlčení poodhalující
měňavé křivky tonoucích krajin
za oknem jen šedivá šmouha
už dávno jsme odešli
můj sépiový inkoust vysála klimatizace
a pod slanou perletí tvých tváří
jsem znovu našel jablečnou sladkost
a přeci tam dosud sedíme
a já se bojím že vstaneš a odejdeš
a ty se bojíš že vstanu a odejdu