Vyhlížím noc a cítím
hloubku vesmíru,
tiché pulsování
vzdálených galaxií,
strach a úctu,
bušení v krku,
polykám.....


                                                                    Čekám na hvězdy,
rozházené střepy
vánočních ozdob roků,
které minuly dřív,
nežli začaly
a nadechuji se ke slovům,
která nikdy nepronesu.


Dnes ráno opatrně otvírej
dveře do sněhu,
ať mě nezhasneš,
protože je vítr
a kdybych umřela,
třeba by bolelo
nastavit svůj život
Božímu soudu...