|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ten pocit, kdy ležíš otrávený a nohou bys klepal do rytmu, kdyby ti zuby samy nedrkotaly zděšením ze slaboty vlastního těla a ruka nepouštěla předměty – mýdlo, ručník, tužku, život, přesně ten pocit, kdy hlava se jen jen rozskočit, aby z ní parodie na Pallas Athenu proskočila v krvi a hlenu oknem, aby tě zostudila v celém sousedství svou nemístnou rozmělněnou esencí chorobné zpronevěry vlastním ideálů, které jsi vkládal v své činy, jichž je zosobněním.
Ten pocit, kdy pot ti tvoří na hrudi ohavnou vazkou louži, kterou nelze vypít ani přeplavat, jelikož z toho hnusu putuje ti žaludek k hladině tebe sama, hladině, ze které jsi zmizel již před dobou nutnou k desaterému nadechnutí, takže kloktáš kolomaz, jež tvoje žlázy považují za oprošťující a spásnou.
Ten pocit, kdy na posteli pod tebou povstává tvůj dvojník, jen rozplizlý neschopností udržet kontury sebe sama a byl by tě pozvracel, kdyby mohl, samou zlobou nad nezpůsobilostí svého tvůrce, mátohy zcepenělé čímsi, co by se dalo nazývat při troše dobré vůle Zparchantělý stav znovunabývání vidění neviděného za cenu, v níž část vlastního pomočení se představuje gejzír tvůrčí síly a očištění a o následných krocích nechť je pomlčeno a slova jsou zamačkána zpět do puchýřů pubertální pleti jazyka, ze kterých frivolně chtěly pocákat zdi i podlahu.
Ten pocit je ti vlastní? Ten pocit je tvůj chleba, který budou jíst i ti, kteří jej nemají, vrchovatě jim bude naloženo spálených kůrek lží a sebezošklivení i sebehany.
Ten pocit, kdy bys rval svoje hrdlo nehty, které ti byly vytrhány za přílišnou angažovanost ve frašce života, kterou ses ryl jak divoké prase skrz zkornatělou tepnu kamsi ke světlu, které nikdy nikdo neviděl, jež znals jen z vyprávění pokálených starců, z nichž pamatuješ si jen díry po očích a po zubech. A ten odér, kterým i ty jsi prosákl, načichl, jenž jsi vcucl a nasál a přijal za vlastní, puch smrti a nafouklých těl na nemocném slunci vlastní budoucnosti.
Ten pocit znamenající svobodu v zatínání okousaných svalů, jež nikdy už nebudou s to tě nést. Tak tedy Adonai! Přijď království tvé!
|
|
|
