|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Občas se zapomenu nadechnout
Autor: nitka (Občasný) - publikováno 15.10.2006 (10:37:54)
|
|  |
Potřebovala přesně něco takového. Někoho, kdo by ten den přišel a řekl jí, že vypadá jako zelený čaj.
Ráno když se probudila, dolehl na ní opět smutek celého světa. Přesně tak, jako se jí to posledních pár dní stávalo neustále. Každé ráno. Už se neprobouzela s dobrým pocitem, který by jí přivolal úsměv. Probudila se a jen koukala. A to ještě tak nějak z povzdálí. Jakoby se úplně neprobudila.
Ten den věděla, že jí bude stačit pár kaštanů na dně tašky, její oblíbená knížka a příruční gramofon nebo jak se říká té věci, z které se dnes poslouchá hudba. Vyrazila do školy. Všechny sešity, které sebou jindy nosila, zůstaly pod polštářem a starosti také někam zmizely. Byl to zvláštní den. Měla takové ráda. Neusmívala se, ale uvnitř jí bylo dobře. Byla to ona. Potkávala lidi, který ten den zkrátka potřebovala potkat a děly se věci, které chtěla zažít. Zastavil jí kluk, který se dovedl radovat z nesouměrných listů na stromě. A na stanici stál někdo, koho z nějakého důvodu ráda viděla. Zase jednou neměla pocit, že by jí někdo sledoval, pronásledoval nebo poslouchal její slova. Měla se krásně a celý den okolo ní příjemně ubíhal.
Večer si zašla do zastrčeného biografu a pak se šla procházet po nábřeží, kde občas potkáte zasněné nebo smutné lidi. Vydržela tam chodit dokud se nezačla třást zimou. Poodešla tedy od řeky a šla se toulat nočníma uličkama, které byly na pátek večer podivně prázdné. Zašla si do Montmartru na horký čaj a pak zamířila na noční autobus do Krakova. Málokdy se stalo, že by se sebrala a někam vyrazila jen tak. Ale ten den jí to všechno nabízel. Přitulila se ke studenému okýnku a popustila své myšlenky.
Když se začalo rozednívat seděla už u řeky kousek za městem a pročítala si úvod ke knížce. Později vyrazila do města, koupila si čerstvý sezamový kroužek u prodavače s načervenalým nosem a vyrazila ke svému oblíbenému starožinictví. Koupila si velký klobouk, do kterého nasbírala hromádku listí a šla si sednout provoněného parku. Stromy už měly hezky narezlé a zažloutlé kabáty a slunce už svítilo jen podzimně. Sedla si a četla a mezi přečtené stránky vkládala listy na vylisování.
|
|
|
