Naty (Občasný,Redaktor)

Trochu kýče, trochu říkanky, ale vyznání je to příjemné.  

Včetně té, nejspíš záměrné lehkosti.

ariel (Občasný)

není špatná, není hloupá, ale nepůsobí moc spontánně, tedy působí moc rozmyšleně

miroslawek (Občasný)

Malá poznámka k rytmice (p - předrážka, T - trochej, D - daktyl): 

DT

DTD

DT

pD

zkrácení čtvrtého verše mi samo o sobě nevadí, to by mohla být taková pěkná dynamizace, kdyby se poté neděly věci závažnější - mám docela problém s takovou změnou metrického schématu, jaká nastává u zbývajícich dvou dvojverší a dělí text na dvě poloviny; to u takto krátkého, úderně načatého celku ustavený rytmus dost oslabuje,

DD

DDT

DD

pTT (DT)

v posledním verši je rozkolísaný rytmus ještě víc nejistý, přes určitý větný přízvuk vyžaduje jistou transakcentaci, abychom první tři slabiky mohli vnímat jako daktyl. Samozřejmě, že v českém verši lze na začátku legitimně používat místo daktylu i trochej s předrážkou, ovšem to má význam u veršů delších, víceslabičných; tady nám už vzhledem k opětovnému zkrácení verše dalších stop, které by si mohly vzájemně odpovídat a vytvořit tak oporu rytmu, mnoho nezbývá. Poslední verš by přitom měl být vyústěním, které se však právě díky rytmu úplně nepovedlo. Navíc v tom množství významově nikoli nezbytných jednoslabičných slov lze oprávněně vidět konstrukční vycpávky.

miroslawek (Občasný)

To mě zajímá, s Nezvalem to nějak (špatně) dopadlo - v souvislosti s počítáním slabik?

Mimochodem počítání slabik bych označil za docela dost zjednodušující pojem. Český vázaný, tj. sylabotónický verš je z principu založen na pravidelné organizaci slabik, kdy záleží na jejich přízvučnosti nikoliv pouze na jejich prostém počtu či opakování. A verš volný je pak vnímán na pozadí verše vázaného, z nějž se postupným rozvolňováním vyvinul, takže bys měl být vybaven schopností dobře vnímat. Nebaví-li tě stopovat vlastní básně, věř mi, že (za Nezvala mluvit nemohu ;) já to většinou také nedělám, stejně jako mi není potřeba přeříkávat si vyjmenovaná slova před každým i/y, které hodlám napsat. Spoléhat se však pouze na cit v případech, kde, jak z publikovaného textu vidno, tento na něj nestačí, mi přijde jako hloupost, ale bezpochyby je to tvoje věc, tvoje rrrrrozhodnutí... nerozvíjet se v tomto směru. Abych tě dál svým mravoličným kázáním neunavoval: postupem od bezvědomí k vědomí se onen cit tříbí, zesiluje a zjemňuje... a pak teprve si můžeš dovolit bez zábran se na něj spolehnout.

miroslawek (Občasný)

Neděkuj, opáčko se snad nekonalo, to bych v jednom souvětí asi dost dobře nestihl - jednalo se o poznámku k ozřejmění určitých faktů, abych jen prázdně neplácal - ve zdejší anonymitě nemohu tušit, kdo má nebo nemá jakou fakultu či povědomost, a tudíž raději předpokládám, že nemá. A podotýkám, že zřejmě patřičných fakult nemaje onen údajně natolik známý citát neznám, takže jsem teď o něco chytřejší a za to dík zase ode mne

Kromě Nezvalovy intimní korespondence nemám souvislý přehled ani o jeho tvorbě, ovšem přijde mi, že to bylo obecně nevyrovnané nejen po roce čtyřicet a četl jsem jeho dobré poválečné verše a dokonce angažované básně, které by špatné nebyly, pokud bych byl schopen odhlédnout právě od oné dobové angažovanosti.

Ale zpět ke tvojí básni, resp. poznámce o brusičích - z fakulty si krom teorie verše jistě pamatuješ také význam onoho slova, to je terminus technicus z trochu jiné mísy, ale snad se dokážu oprostit od jistých konotací. Na tomto místě musím jen poznamenat, že jsou-li někomu určité principy vlastní, nemusí brousit - rovnou mu to vyjde. A jak jistě víš, vůbec nejde o slepé dodržování předem daných schémat, stejně jako všude jinde i zde si dobrý autor vytváří vlastní pravidla bořením těch starých. Jen jaksi je třeba takto činit vědomě a účelně, je třeba svým jazykem skutečně vládnout - a to mi při vší úctě jak z textu, tak z následného vyjádření nepřišlo a nepřichází. Stejně jako se mi nezdá, že bys tímhle dílkem vytvořil něco nového nebo že by to vůbec šlo stvořit něco nového pouhým faktem, že se na určité věci člověk prostě vykašle.... to mi spíš připomíná Pohádku o třech prasátkách.