U popelnic zůstalo

odložené křeslo,

sedám si do něj

otvírám

starou sbírku básní,

čtu si

a nevnímám kolemjdoucí

v nedělním podvečeru,

vedle křesla

stařičká lampa,

předstírám, že svítí

a dál otáčím stránky...

Minulý týden zemřel

starý pán z přízemí,

je to asi půlrok,

šla jsem zamyšlená k výtahu

a on mne zastavil:

„Slečno, to by se vám mohlo líbit.“

a vrazil mi do ruky

tenkou knížku ve starých deskách,

/půjčoval takhle něco ke čtení

celému domu, měl dobrodružství

pro kluky, krimi pro tatínky,

pro babičky klasické romány,

románky pro slečny,

poezii pro studenty.../.

Tu knížku jsem nestihla vrátit,

už za tmy dál obracím stránky,

až dojdu na konec,

zavřu knížku

a přidám ji k ostatním,

které přetékají

z modré popelnice.