Realita
Realita všedních dnů mísí se s tou snovou.
Už se nechci dál omlouvat, že nechodím s dobou.
Spánek-světlý okamžik, života víc,méně zbytečného.
Nechci už být součástí stěstí i neštěstí tvého.
Možná je tohle všechno, jen ohrané klíšé.
Všechna bolest, všechen smutek. Proč už nejsem tiše.
Pocity tak nepříjemné, jako kudla v zádech.
Proč mi nebyl ještě dopřán, jen jedinný nádech.
Jen jedinný nádech, bezstarosný, svobodný.
Snad nejsou všichni lidi, co maj podobný starosti.
Má víra v lepší zítřky je už dávno pohřbena.
Snad už půjdu za ní. Bez náhrobku bez jména.
Má touha po smrti je snad jen záblesk hlouposti.
Snad je to jen záblesk chvilky, to co mě hryže do kostí.
Nejhorší je ze všeho... a to říkám rovnou...
Realita všedních dnů mísí se s tou snovou.
|