miroslawek (Občasný) - 17.10.2006 > Lei> Nejsem si jist, co je čí zásadní nepochopení. Řešíš problém v trošku jiném bodě, než kde se nachází a směšuješ několik věcí. Alespoň jsem však více porozuměl tvým myšlenkovým východiskům. Objasním tedy ve zkratce, proč a v čem se mýlíš:
Na jednu stranu nejen "obecné výrazy", nýbrž jakékoliv literární dílo se okamžikem své publikace stává "majetkem celého jazykového společenství". Nehledě na autorské právo řešící komerční užití, jednotlivé části díla lze volně užívat v běžné řeči jako, dejme tomu, nápadité připodobnění - a je-li úspěšné, dochází k lexikalizaci, kdy si řeč nějaký obrat z díla přisvojí a změní jej ve rčení obecné - již bez vnímání jeho původu. Postupem času to často dochází již tak daleko, že skutečně nebývá jednoduché a někdy již ani možné onen původ či jasnou spojitost s nějakým konkrétním literárním dílem vystopovat. Na stranu druhou to nic nemění na faktu, že nemůžeš takový obrat použít jako regulérní básnický prostředek, aniž bys přitom reflektoval skutečnost, že jsi na něj nepřišel sám a není v tomto smyslu tvůj vlastní. A naopak můžeš užít vlastně cokoliv, pokud s tou věcí pracuješ, přetváříš ji, dáváš jí nový obsah, rozměr. Pak lze užít nejen obratů nepůvodních, ale třeba přímo klišé, protože tou tvou přidanou hodnotou přestávají být tím, čím původně byly. Měřítkem oprávněnosti je pak zdařilost a míra obměny-proměny... a tam je samozřejmě prostor pro diskuzi vždy. V tomto případě je "prst na tepu doby", příp. "prst na tepu dějin", i bez ohledu na její původ čpící komunistickou rétorikou, zcela nepopiratelně vyprázdněnou zaklínací floskulí do sbírky Vladimíra Justa, kterou bych se štítil vzít do úst v běžném hovoru, neřku-li v básni - a to, co jsi s ní provedl (tj. "po slábnoucím tepu doby..."), ji dle mého tolik významně neobohatilo ani neposunulo, aby se stejně jako Tornado Lou stala jinou, lepší...
A tím se dostáváme ke druhému momentu, který zmiňuješ: ona argumentace "většinou jazykového společenství" a "jednotlivcem". To mi připomnělo Plecháčovy koláčové grafy sledovanosti a čtenářky Květů hlasující pro Zlatého slavíka Karla Gotta. Opravdu prostá většina určuje úzus a ten pak kvalitu? Vivat Čundrkantryšou! Holki rulez! Ale dosti zbytečně zlého sarkasmu, na publiku samozřejmě záleží, pravdaže... jenže v umění, jímž literatura, resp. poezie snad je se nedá takto sčítat, to sčítáš hrušky s jabkama. Co je vlastně ta tvá většina? Matematická většina publika, jakkoliv by mohla být drtivá, v těchto případech zkrátka není částí podstatnou. Matematická většina jedinců, jimž se dostane do rukou Holan, jeho texty nikdy neocení, přitom stejná množina si bude ustříkávat do textilu v rozkoši třeba nad skvělými nápaditostmi Jiřího Žáčka... a to bychom ještě mohli být rádi za ty dary. A přitom kvalitativní rozdíl mezi oběma pány je zasvěcenému zřejmý. Přistoupíme-li na představu nějakých homogenních, vzájemně diferencovaných skupin mezi čtenáři - ona zasvěcená = jazykově dostatečně poučená skupina, byť by se v čtenářstvu daného textu vyskytoval třeba jen jeden jediný její zástupce, je pro posouzení (nikoli však pro společenský úspěch) díla mnohem více určující a věř tomu, že taková skupina ony zmiňované konotace k jazyku minulého režimu, vědomí vyžilosti a nepůvodnosti onoho "slábnoucího tepu doby" bezesporu má. A cokoliv jsi předpokládal, věděl nebo nevěděl, je z jejího pohledu na text irelevantní.
