|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
KOLEČKA
Dyž si konečně vyčistil zuby, proplách oči, vypil kafe, snědl rohlík a podíval se na teletext, houkl na mě a šlo se. To dycky vyskočim a vrtim ocasem a dělám, jak jsem hrozně oddaná a natěšená a čučim na něj tim svym bezelstnym pohledem, kterej mu dycky vylepší rozmrzelou náladu. Jak zmáčkne přivolávač výtahu, už jsem nastartovaná a jakmile se s rachotem otevřou pod jeho rukou dveře, vklouznu tam, usadim se v rohu a nálada se mi počne kazit. Celej výtah, teda podlaha, o tu jde u mě nejvíc, je mokrej, rozčvachtaná špína, co se rozpustila se sněhem z bot nájemníků a hostů a všech, co si vozí svý tělo nahoru a dolu. Vodu, tu nemusim, to mám dycky po náladě, zmáčej se mi chlupy a vůbec, studí mě nohy, prostě hnus, nepěkná věc!
A skutečně, venku mžilo a všichni se mračili a schovávali pod dešníky, prchali na zastávky a on se na mě taky mračil, protože ví, jak to nemám ráda, že budu trucovat a loudat se, a prej: tak poď, honem, a já šla, a nechtělo se mi, a loudala sem se, to já se dycky loudám, dyž prší, on to ví, a zlobí se, a já se stejně loudám dál a pak je to celkově pitomé ráno. Dnes jsme šli „malé“ kolečko, dycky dyž prší jdeme malé, což je fajn, máme to oba rychlejc z krku, ale stejně se courám, ňák mi to tou vodou nekvaltuje. Mám jedno místo, tam přešlapuju, ňafám a čuchám a trvá mi deset minut, než se vyčůrám a vykakám. Ale jemu pak tvářička září, je spokojenej, že to máme oba za sebou, že můžem pelášit domů, kde mě bude muset opláchnout packy, což nesnáší on a já moc taky ne, ač dělám, že jsem zvyklá, hodí tašku na rameno, já si lehnu na gauč, tim svým rezignovanym, ale spokojenym pohledem ho vyprovodim a za nějakejch šest, sedm, osm i víc hodin, to dyž jde rovnou z práce do hospody, se uvidíme, zas přiběhnu ke dveřim, jak zarachtá klíč, a budu vrtět ocasem a hopsat a dělat milující zviřátko, co bezelstně oplácí lásku, a podniknem výlet kolem domu nanovo. Nevim, občas mám pocit, že nežiju moc dobře, ale fakt je, že dyž chodí utrmácenej z práce nebo opilej z restaurace, je mi ho líto a řikám si, že ten gauč a miska masa je celkem fajn…
|
|
|
