OCEL A KREV

Nuže, byla bych ochotna vás angažovati, jakže se jmenujete?

Marie Nebeská, milostivá paní.

Celá tato kupa nabídek došla na můj inserát, přesto, že je váš zevnějšek řekněme, nu, poněkud nápadný, mohu konstatovati, že se mi líbíte. To je konečně vedlejší, máte-li jinak žádoucí vlastnosti! (paní Lenská zvedne lorňon před oči a prohlíží si mladou dámu, tak jako kupec obhlíží zboží.)

Velmi bych se vynasnažila, abych si získala vaší spokojenosti, kdybyste se mnou ráčila učiniti pokus, milostivá paní.(Marie Nebeská stojí před ní v prostých černých šatech a  kufříkem a snáší ten pohled tak, aniž hne brvou.)

Ovšemže musím očekávati, že se horlivě vynasnažíte, abych byla s vámi spokojena, neboť mohu potřebovati jenom opravdu zdatné lidi. Nicméně je to ode mne odvaha přijmout vás, prozože jste dosud takového místa nezastávala.

Arci, že ne, milostivá. Když jsem dorostla, byla matka již matka tak nemocna oubytěmi, že jsem ji nemohla nechati samotnou a tak jsem musila vydělávati. Zvláště i proto, že můj bratr byl v té době již dlouho nezvěstný.

Copak se přihodilo?

Bratr, vášnivý vyznavač to trampingu odebral se svou sqadrou do brdských lesů  a v noci náhle opustil vigvam, podlehnuv volání divočiny. Slehla se po něm zem. Jeho oblíbenou píseň (začne zpívat): A když si zajdu, na svoji chajdu, jistě v ní najdu, to co mám rád. Ať slunko hřeje anebo leje, tam mě to hřeje, to co mám rád.

(Paní Lenská zamáčkne slzu) Vyučovala jste tedy cizím řečem a hře na klavír?

Ano a také ručním pracem. Vypomáhla jsem v rodinách, kde jsem vyučovala děti, pomáhala v domácnosti, bylo-li pomoci potřeba. Uháčkuji zástěru, dokáži naštípat dříví a vštípit nezbednému dítku základů francouzského jazyka. Il ma souhaité une bone nuit…

Dernier adieu! Při svých schopnostech byste snad byla mohla najíti místo za společnici nebo podobně.

Pokoušela jsem se najíti takové místo, leč marně.

Proč?

Řeknu vám to-musím vám to říci. Jsem dcerou muže, který zemřel v káznici

Bože! V káznici? To je strašné!

Můj otec se nedopustil ničeho, byl nevinen. Obvinili ho z vraždy a odsoudili ho, protože nešťastná shoda okolností svědčila o jeho vině. Byla jsem tehdy osmiměsíčním batoletem, přesto si do detailu jasně vzpomínám na onu událost

Nechtěla byste mi tedy vyprávěti, jak se stalo, že byl váš otec obviněn z tak strašného zločinu? (paní Lenská se rozloží ve své lenošce).

Mileráda, milostivá paní.

Můj otec byl zaměstnán v železárnách Stell and Blood company jako inženýr, když se oženil s mou máti. Zastával svůj úřad ke spokojenosti chlebodárců a moji rodiče žili šťastně a bezstarostně. Otec však měl ve vrchním inženýrovi Dvorském představeného, který mu nebyl nakloněn. Protože otec několika šťastnými vynálezy upoutal k sobě pozornost ředitelství, obával se Dvorský, že by ho otec mohl z jeho místa vytlačiti a tak ho týral jak jen mohl. Otec pracoval již léta na modelu stroje, který měl být epochálním vynálezem. Nikdo dosud modelu nespatřil, protože otec nikoho nevpustil do malé místnosti, kde pracoval. Jistota, že otec tímto vynálezem postoupí na žebříčku, činila Dvorského stále zuřivějším. Tak vzniklo nepřátelství, o kterém věděli všichni v závodě. Závodní úředníci byli vesměs na straně mého otce, neboť bylo všeobecně o Dvorském známo, že mučí a tyranisuje svou mladou ženu.

Jednoho dne Dvorský nečekaně večer odcestoval, když se před tím s otcem přátelsky rozloučil  a v noci vyletěla do povětří stará plesnivá dřevěná kůlna, ve které měl otec pracovnu. Výbuch byl tak silný, že otcovo kožené křeslo vyletělo velikým obloukem z kůlny a rozbilo okno v kanceláři ředitele továrny.

Otec byl vzteky bez sebe. Pobíhal kolem a křičel, že si ho najde a zabije ho.

Mnoho lidí slyšelo ty výhrůžky. Otec spěchal do bytu Dvorského, kde však nebyl. Jeho krásná týraná žena se otce snažila uklidnit. Později se ukázalo, že byl Dvorský té noci spatřen poblíž kůlny. Avšak po Dvorském ani vidu ani slechu. Jen s velkou námahou se matce podařilo otce uklidnit a tak se zavřel do svého pokoje, kde nechal celou noc hořet světlo.

A té noci byl Dvorský zavražděn. Našli ho poblíž jeho vilky s přeťatou krční tepnou.

Otce obvinili z vraždy a musil zmizet za zdmi trestnice.

Zničen nezaslouženým pokořením, tam onemocněl a skonal. Máti se již nikdy nevzpamatovala z té katastrofy, opustila se mnou závod, prodala co se dalo a odstěhovaly jsme se do hlavního města.

Naše poměry byly nuzné. Žily jsme z ruky do úst. Byla nám sice nabídnuta velkorysá pomoc od jakéhosi otcova přítele, sdělil nám, že je pro nás určitá částka deponována v bance, my však byly příliš hrdé na to abychom tu pomoc přijaly a raději jsme živořily.

Bylo mi sedmnáct let a bylo již na mě abych vydělávala. Sháněla jsem co se dalo. Tu jsem však zpozorovala, že rodiny, kde jsem se ptávala na zaměstnání mi začaly postupně odříkat. A matka mezitím zemřela. Zůstala jsem tedy docela sama. Kdykoliv jsem se pokoušela najít nějaké místo, rozmyslili si to, když se dozvěděli o mém otci. Zdravotně jsem na tom nebyla zrovna nejlépe, chudá strava, složená vesměs z vody, chleba a tvarohu se podepsala na mém zdraví. Jeden čas jsem na tom byla tak zle, že mi začaly vypadávat vlasy ve velikých chomáčích. Prodala jsem tedy zbytek našeho nábytku nastěhovala se do malého laciného pensionu k paní Švehlové, kde jsem dosud.

Rreklama:

Já, Anna Csilagová, nabyla jsem svého 185 cm dlouhého vlasu po 14 měs. užití pomády, kterou jsem sama vynalezla…

 pokračování příště, možná, někdy...