Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 30.11.
Ondřej
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Příliš oprsklá veverka z kolekce Hry na lásku a štěstí
Autor: Stealová (Občasný) - publikováno 4.8.2006 (11:41:42)
další>

...

Na gyndu jsem se přihrnula až ve dvanáct a Soňa už šílela.

"To je dost, chodíš všude takhle pozdě? Já bych odtud letěla, kdybych měla ráno takovou sekeru," pokřikovala na mě otevřenými dveřmi až do čekárny, protože vchod otevřela pohodlně, na dálku, nějakým tajným tlačítkem.

Jinak se ale nedala vyrušovat. Povalovala se ve své bílé kanceláři s nohama na stole a četla knížku.

"Promiň, byla jsem zařizovat zaměstnání, nešlo to tak rychle," mumlala jsem, když jsem k ní vplula a honem jsem se rozhlížela po nějakém věšáku, abych dohnala ztracené minuty.

"Hmm, kde děláš?" vysloužila jsem si tím vtíravou a nepříjemnou otázku.

Byla možná víc zdvořilostí než zvědavostí, protože ani na okamžik nezvedla oči od svých stránek, ale efekt byl skoro stejný.

"Je to taková diskotéka," dala jsem tomu ledabylý tón, aby pochopila, že nemá cenu vyzvídat a ještě jsem to napůl udusila pod tričkem.

"Co blbneš?" vyděsila mě ale už velice přítomným dotazem a zírala s otevřenou pusou.

"Svlékám se, myslela jsem, že to pospíchá. Vadí to?" vyplašila jsem se i já a pošilhávala do kouta, že bych to zase napravila.

"Se svlékáním u nás nic nezkazíš," mávla přezíravě rukou. "Myslela jsem, že se pohrneš do nějaký nóbl firmy, kde jsou prachy. Minule ses prokecla i s angličtinou. To už je to tak děsný, že se i s maturou musíš zahrabat někde v hospodě?"

"No to víš, je to čím dál tím horší," využila jsem honem přihrávky a pokrčila smutně rameny.

Snad se trochu uklidnila, ale zírala pořád.

"Tady se mi fakt nikdo nesvlíká. A nejsi na tom dobře jen s angličtinou. To si s tebou asi Ondřej užije," vystrašila mě zase úplně jinak.

"Proč by si měl užívat?" dost se mě to dotklo, ale otevřely se polstrované dveře a vpadl k nám doktor.

Soňa rychle sklopila nohy pod stůl, ale stejně překvapeně prohlížel jenom mě. Asi se mu tu opravdu zákaznice jen tak v prádle neobjevují.

"Měla jste slečno…, slečno Stealová přijít už před půlhodinou," pustil se do mě a zvedl k očím kartu, kterou Soňa nastražila na kraj stolu. "Nevím jak to vyřídíme, čekám telefon a musím odejít."

"Pane doktore, to je kámoška ze školy. Klidně na vás počkáme, když se to nestihne," přimlouvala se za mě čilá sestřička, ale stejně se už ustrnul a odváděl si mne do ordinace.

 

Děsně se mi líbil. Neměl sice černé vlasy, ale byl vysoký, štíhlý. Mohlo mu být tak o deset let víc a skoro mi to připadalo akorát. Třeba budu i na starší. Hlavně když nemá chlupaté ruce a prsa. To je pak nějak moc chlapské, zvířecí a jde z toho strach. Tenká, bílá košile s krátkým rukávem mu ale perfektně slušela a přitahovaly mě smyslné rty i modré oči. Škoda, že má role v nastávajícím dramatu bude tak nedůstojná a potupná.

Scénář se ale asi měnit nemohl. Musela jsem na váhu, Soňa mě i změřila a posadila jsem se na židli vedle stolu. Byla to pravá zpověď. Když ho přestalo zajímat, jak žila moje babička, a přešlo se na mou vlastní osobu, byly otázky ještě zvědavější. Musela jsem si vzpomenout, kdy jsem začala s menstruací, i když to měl určitě před sebou modré na bílém a pak ještě všechno okolo. Jestli jsou nějaké nepravidelnosti, bolesti, problémy.

Vzpomněla jsem si, že už jsem ho párkrát potkala na ulici a taky jednou v našem obchodě. Asi jsme se na sebe se zájmem podívali, ale vůbec jsem netušila, že patří sem.

 

"Slečno, žijete aktivním sexuálním životem?" přešel najednou na drsnější téma a pěkně mě zaskočil.

To, že sedmkrát týdně přičinlivě onanuji, se asi do sexuálního života nepočítá a co se týče Pavla, tak jsem aktivní až dost, ale zase to bylo jen třikrát. Hrátky s Pavlou a Janou mi připadaly hodně sexuální, ale možná to sem naštěstí taky nepatří.

"Žiju aktivně," kývla jsem nakonec odhodlaně, ale vůbec se s tím nespokojil.

"Je to pravidelně?" přišla další vlezlá otázka a skoro mne to už naštvalo.

Nač to potřebuje vědět? Třeba si jen nenápadně a v klidu sonduje, jestli s někým chodím.

"Hodně nepravidelně," špitla jsem schválně trochu mrzutě a sledovala, jestli to bude mít nějaký účinek.

"A co ochrana před početím?" zadíval se na mě vyčkávavě a naděje se rozplynuly.

Taky mě mohlo napadnout, že se to ponese tímhle směrem. Někteří doktoři život zachraňují a jiní mu holt musí bránit.

"To budu chtít taky," navrhla jsem rychle a přemýšlela, jestli vůbec takový typ doktora může mít zájem o ženskou.

"Dobře, dobře," zatvářil se poprvé i trochu potěšeně. "Na prohlídce jste ještě nebyla, měla jste už přijít dávno. Budete mít ještě nějaká jiná přání?"

"Mám toho plno. Tu antikoncepci, pak nějaké prášky na posouvání periody, chtěla bych se poradit o tampónech a taky mě zajímá bod G," vysypala jsem svou zásobu a možná jsem to trochu přehnala, protože se tentokrát šklebil pobaveně.

Prohlásil, že to snad lehce zvládneme a že jsem si klidně mohla nechat tričko. V rohu ordinace byly věšáky, dokonce paraván, ale už viselo u vedle u Soni, a když jsem měla představu, že si nechám aspoň podprsenku, byla jsem taky vedle. Zakoukal se a zeptal se, jestli si umím vyšetřovat ňadra. Když jsem přiznala, že jsem to zkusila jen jednou, pustil se do vysvětlování a předvádění.

Bylo zvláštní, jak byly jeho ruce cizí a nepříjemné. Jindy každý lehký dotyk a stisk přináší rozkoš, ale teď, když se jedná o pomyslné čáry, šroubovice a kvadranty a hledají se problémy, z kterých jde hrůza, funguje všechno naopak. Konečně jsme skončili v podpaží a oddechla jsem si hned dvakrát. Všechno bylo v pořádku.

 

Gynekologické křeslo jsem znala z obrázku a ani ve skutečnosti to nebylo nic moc. Otrlost vůbec nepomáhala a slušně jsem se styděla, když jsem musela skrčit nohy a opřít lýtka do podpěr, pěkně daleko od sebe.

Přemýšlela jsem, jestli se mám trochu dívat, abych dokázala přinejhorším něčemu zabránit, nebo pevně zavřít oči. Strach zvítězil a pošilhávala jsem, co bere do ruky. Nejdřív to byly rukavice a vazelína. Vystačil si s tím, ale pak najednou taky něco, co vypadalo jako divné kleště. Znala jsem to taky jen z holčičího časopisu a fakt to připomínalo kachní zobák. Kovový a lesklý jako zrcadlo.

"Prý bych měla požádat, aby to byla nejmenší velikost," zaprosila jsem slabým hláskem.

Vzhlédl s chápajícím úsměvem, ujistil mě, že tomu tak je, ale vůbec mě to neuklidnilo. Spekulum vypadalo obrovsky a odporně. Odmítla jsem nabídku, že by si na mě vzal za příplatek plastový otvírák na jedno použití a byla jsem nakonec ráda, že trpím zadarmo. Samozřejmě to odporně tlačilo a ještě se ta věc děsně cloumala, protože se skrz ní prostrkávalo všechno možné. Dokonce i nějaké kukátko a hlava mého mučitele zmizela z dohledu.

"Jste krásně vyjukaná, jako veverka v metru," snažil se mě sice i odtamtud obveselovat zdánlivě vtipnými průpovídkami, ale vnímala jsem hlavně odporné kovové cvakání.

S tím metrem to zrovna teď přehnal a veverky mi bylo navíc líto.

V břiše jsem cítila zvláštní tupý tlak a pak se tam i něco hodně velkého pohnulo a napnulo. Ještě asi dvakrát cosi připravoval, zkoumal a protahoval, ale když mne přestal rozptylovat a bavit svými šprýmy a broukal si jen pro sebe, poznala jsem, že bude konec.

 

"Tak, to hlavní máme za sebou," uslyšela jsem spásnou větu a trochu mi otrnulo.

Dokonce jsem se zájmem pozorovala, jak ze mne opatrně tu hnusnou věc vytahuje. Asi bych s takovým klukem vůbec chodit nemohla, když dělá takové hrozné věci.

"Tady se lékařská věda ještě moc nevyznamenala," pokusila jsem se ho taky trochu naštvat, když už bylo zřejmé, že se nebude mstít. "Tohle se už určitě dělalo před sto lety."

Zadíval se na mě udiveně. Asi se mu tak často nestává, aby byl někdo tak oprsklý, ale už se stalo. Musela jsem si prostě ulevit.

"Endoskopie se dá taky použít, ale když se berou vzorky…," uculil se trochu rozpačitě. "Mám tu i úplně novou kamerovou sondu, ale v praxi jí moc nepoužívám."

"Takže příště by se do mě mohla strkat i kamera," zděsila jsem se, ale nic si z toho nedělal a klidně se v koutě věnoval mikroskopu.

"Není to nepříjemné," pokrčil rameny, až když zvedl hlavu od okulárů.

"Všechno je nepříjemné," vylétlo ze mě rovnou.

Jak to může zrovna on vědět. A snad si nemyslí, že mu sem někdo chodí pro zábavu.

"Takhle to vypadá, je to malinké," sáhl do šuplete a položil mi do dlaně dlouhý, štíhlý váleček.

Asi si chudák myslel, že mě přesvědčí. Mrkl nervózně na hodinky, zabral se zase do svého zkoumání a tak jsem měla dost času na prohlížení. Věcička byla lehounká, hladká, s kulatou špičkou a konektorem na opačném konci.

"To je všechno? Takhle to asi nic nedokáže," zabručela jsem zklamaně, když jsem to celé probádala a vyzkoumala, že se dá dokonce přední část vyklonit ke straně.

"Jednoduše se to připojí," povzdychl si nad mou zvědavostí, ale taky se mi zdálo, že mu mé technické zájmy imponují.

Přitáhl stolek s malým monitorem a do válečku zastrčil tenký kabel. Zazvonil ale telefon a asi bylo po všem. Poslouchala jsem, jak se s někým baví, i o lékařských věcech a pochopila jsem, že půjde na pracovní oběd někam do restaurace.

"Musím si na půl hodinky odskočit. Jsme už skoro hotovi, ale nestihli jsme ta vaše přání," potvrdil mi to hned vzápětí. "Musíte tady na mě počkat, ale snad se se sestrou zabavíte."

 

Marně sháněl Soňu, po které se země slehla, ale pak jen naštvaně a netrpělivě mávnul rukou a zaklaply za ním dveře. Chtěla jsem honem vyskočit, aby mě spolužačka nenašla rozcapenou, jako žábu na podnose, ale fakt nikde nebyla a v ruce jsem ještě držela sondu.

Zvítězila zvědavost. Vždycky jsem toužila vyzkoušet si opravdovou kameru a teď jsem cítila příležitost. To je přece něco jiného než foťák. Kabel vedl k bílé krabičce s tlačítky a točítky, ale úplně vlevo byl červený vypínač s nápisem "Power."

 

Žasla jsem nad svou šikovností, když se špička válečku nádherně rozzářila. Po chvilince se rozsvítil i monitor, ale obrázek nestál za nic. Samá neprostupná, šedivá mlha. Poklepala jsem na sondu rukou, na obrazovce se něco mihlo a pak se tam zjevil růžový ornament z děsně pokroucených závitů a klikyháků. Něco mi to připomínalo a už to bylo jasné.

Bylo to dokonalé. Když se prst vzdálil, čar bylo víc, zůstávaly zřetelné a dalo se rozeznat celé bříško prstu. Potom se ale najednou všechno rozplynulo a zůstala zas jen mlha.

Pochopila jsem, že držím kameru, která je zároveň lupou a tak úžasná věc se přece nedá jen tak odložit. Vyzkoušela jsem jí na břiše a zděsila se, co je tam chloupků. Pouhým okem je snad nikdo nezahlédne. Přejela jsem vzhůru na ňadra a bylo to trochu jiné, ale hodně podobné. Zato na bradavce to vypadalo jako na Měsíci. Všude samý kráter a rokle.

Napadlo mě, že na tohle není sonda stavěná a chtěla jsem jí potěšit i něčím bližším, známějším. Nejdřív radši z dálky. Když se zaostřila na pohlaví, bylo to mnohem horší než v zrcadle. Až jsem se lekla.

 

Někde bouchly dveře a tak jsem honem sundala nohy z podpěr a nadzvedla se. Takhle by mě Soňa objevit nemusela. Nikdo ale nešel, všude byl klid a tak jsem se uklidnila a špičku kamery přiblížila k puklince. Vklouzla do ní úplně snadno, sama si svítila na cestu a tak byl obraz stejně jasný jako venku. Byl tu ale najednou jiný svět.

Proti pěknému, hladkému tělíčku byla kundička nedokonalá a jakoby nedodělaná. Plno zbytečných výčnělků a sem tam i tmavá skvrnka. Dvě bizarní, křivolaká pohoří se sbíhala a nahoře spojovala do mohutného vrcholku. Nic nebylo rovné, pravidelné, nebo dokonce symetrické. Jakoby to stavěl jiný architekt, možná Gaudií. Každá věžička, každá zbytečnost měla jiný tvar a velikost. Dohromady to ale bylo určitě zajímavé a vzrušující.

Poštěváček skutečně vypadal jako nalité zrníčko. Nebo spíš jako veliká, bělavá fazole, která uprostřed té růžové záplavy uzrála a stydlivě se schovává v nejnepřístupnější soutěsce.

Sjela jsem dolů k pochvičce. Jako manžetka jí objímal okrouhlý lísteček, nepravidelný, kostrbatý, jako když ho vystřihl někdo, kdo se učil zacházet s nůžkami. Pustil mě ale dál, dovnitř. Monitor hrál všemi odstíny růžové barvy, od těch nejsvětlejších, až skoro k červené. Cosi se přede mnou otvíralo, rozlepovalo a světlounké, lesklé provázky hustého krému se trhaly a mizely do stran. Cesta nekončila a uprostřed obrazovky se v šedavém, rozmazaném obláčku rodily stále nové a nové barevné plochy.

 

Kromě všetečných prstíků jsem do sebe nikdy nic nestrkala a tak se má zvědavost musela vypořádat i s obavami. Když jsem si ale vzpomněla na ženské hračky v sexshopu, trochu mě to uklidnilo. Některé byly ohromné a hrbolaté, jiné zase nebezpečně malé, ale přesto se to všechno prodává a asi to nevadí. Můj nástroj byl štíhlý a hladký, dost dlouhý a navíc ještě uvázaný na kabelu.

Tunýlek ale najednou skončil. Kamera koukala do prázdného prostoru, nebo se porouchala. Honem jsem jí povytáhla zpátky a obraz byl zase normální. Skutečně je tam uvnitř jeskyňka, přes kterou nevidí. Až když jsem jí opatrně postrčila dopředu, zazářil na monitoru živý, veliký květ. Takový odkvetlý a opadaný, s neforemným pestíkem, lačně se snažícím něco uchvátit. Když jsem kolem něj projela dál, obraz se zase změnil a oči přecházely nad mozaikou propletených žilek, pokrývajících povrch něčeho ohromě velkého.

Tady asi moje výprava končila. Ještě jsem trochu šmejdila okolo, dotýkala se sondou dělohy i čípku a vnímala zvláštní tlak. Byl čas na zpáteční cestu. Chvíli to vypadalo, že se veliký, barevný balón vznáší a mizí v bílých mracích.

 

Soňa se neobjevila, všude vládlo podezřelé ticho a tak mě napadlo, že si taky odběhla koupit něco k jídlu. Vytáhla jsem kameru ven. Byla teplá, vlhká a najednou nějak sympatická. I v mých prstech si svítila, koukala a hledala. Dostala jsem odvážný nápad a znovu jsem napjatě poslouchala, jestli je vzduch čistý.

Sondě jsem ohnula špičku a zavedla jí zase do dírky. Bod G by měl být podle Jany nahoře, proti břichu. Možná ne až tak daleko, i když ten její rýč na dlouhé násadě…

Jela jsem pomalu po stěně tunýlku, s rozechvěním sledovala známou hru růžových odstínů a najednou tu bylo něco jiného. Něco problesklo. Vrátila jsem se a opravdu tam prosvítala světlá vlákna. Nádherně žlutá, snad jakoby průsvitná trubička a celý svazek tenčích, propletených okolo. Některé byly skoro bílé a tenké jako nitka. Tušila jsem, že jsem u vzrušujícího cíle.

S očima přilepenýma na obrazovku jsem se rozčíleně pustila do zkoušky. Fungovalo to. Za chvilinku jsem už mačkala nohy k sobě, svírala mezi nimi ruce, které se rychle naučily dávat sondě ty správné pohyby, klouzavé i ťukavé, neskutečně dráždivé a vzrušující. Monitor už byl na nic.

Snažila jsem se nedýchat, abych se neprozradila, ale sama jsem se najednou lekla, když jsem zakňučela tak, že se to rozlehlo celým přízemím. Už se tomu ale nedalo zabránit a nedokázala jsem přestat. Bylo to moc hezký.

Mučila jsem se, zavírala oči, vypínala tělo do oblouku a tlačila svého štíhlého milence na to nejlepší místo. Ani jsem s ním nemusela hýbat. Cítila jsem, že to nevydržím a něco krásného se stane.

 

"Promiň, už to nemůžu vydržet," ozval se vedle mě udýchaný hlas a s vytřeštěnýma očima jsem zírala do brunátné tváře Soni. "Je to moc nakažlivý, už jsem se nakazila," blekotala nějaké medicínské nesmysly, ale stejně jsem jí nechtěla poslouchat.

Nešlo to. Cítila jsem jen bezmezný vztek a šílené odhodlání to ještě dorazit. Zavřela jsem zase pevně oči, zabrala snad naposled, ale ještě to trošinku chtělo. Moc jsem se rozptýlila. Prohnula jsem se mnohem víc a ucítila jsem na ňadru horkou dlaň. Okamžitě jsem zakvílela nepopsatelnou rozkoší a pro Soňu to byl asi signál, že nemusí mít obavy.

Zaryla do mě prsty tak silně a krásně, že jsem se hned udělala. Bylo to skvělé, báječné. Sotva jsem si pamatovala něco lepšího. Zápasila jsem se slastnými záchvěvy, kterými odcházelo šílené napětí, a pak jsem jen bezmocně ležela a přicházela k sobě.

 

Ani se Soňou nebylo všechno v pořádku. Chvěla se a její dlaň ještě dlaň bloudila po mém zpoceném těle. Sténala, ale nedokázala jsem jí pomoct. Jen z nějaké zvláštní ženské solidarity jsem jí objala kolem sukénky a přitáhla k sobě. Naslouchala jsem nářku a kvílení a přemýšlela, jaký je rozdíl mezi agónií a extází. A proč ty vypjaté situace každého vzrušují, provokují a znepokojují. I na dálku.

Otřásala se víc, sykala blahem a nakonec se rozvibrovala v křečích a uvolněně vydechla.

"Budeme to tady muset uklidit," vzpamatovala se hrozně rychle. "Ondřej by mě vyrazil."

Pomohla mi vstát, táhla mě do kouta, abych se oblékla, ale najednou se zarazila.

"Počkej, ty ses tady po…, musíš se utřít. Něco přinesu," zabědovala a běžela někam vedle.

To mě probudilo. Na křesle se válela v bělavé loužičce upatlaná kamera a já jsem byla taky mokrá. Soňa byla hned zpátky, hodila mi ručník a řítila se k oknu.

"Musíme taky vyvětrat. To není moč, vyšplouchla jsi," valila na mě vyděšeně oči a tak jsem jen odevzdaně přikývla.

Ten bod G je asi hodně nebezpečný. Vytřela jsem kaluž, očistila tělísko sondy a zamířila k věšáku s prádlem. Byl nejvyšší čas. V čekárně zarachotil klíč a asi se vracel doktor.

 

Zpanikařila i Soňa. Nejdřív se zdálo, že mi chce pomáhat s oblékáním, ale pak vyrazila šéfovi v ústrety. Třásly se mi ruce a doufala jsem, že ho šikovně zdrží.

Snažila se, ale bylo to marné. Zajímala jsem ho jen já a nestihla jsem to. Objevil se na prahu, zrovna když jsem dotahovala kalhotky, zakroutil udiveně hlavou a navíc zavětřil. Hrnul se ke svému stolu a tak jsem dostala spásný nápad a zase je stáhla. Bude to vypadat, že se neoblékám, ale už zase přičinlivě svlékám, abych mu ušetřila drahocenný čas. Podle Soni se tím nedá nic zkazit.

 

Bylo to ale jinak. Doktor se na mě podíval ještě užasleji a bylo to v háji.

"Slečno, vy jste tady pracovala na svém orgasmu," zpražil mě přísným pohledem.

Mířil někam dolů mezi nohy a tak jsem si uvědomila, že vidí všechno a nemá cenu se hádat. Navíc byl děsně inteligentní a rychle objevil i svítící kameru.

"Nesmí být tak dlouho zapnutá, mohla jste mi jí zničit," zanaříkal vyčítavě, honem jí vypnul a klesl odevzdaně do křesla.

Asi dost nevhodně jsem dala přes opěradlo sušit mokrý ručník a tak zase hned vyskočil a vypadalo to, že si to odskáče i Soňa.

"Sestři, pojďte sem," zvedl štítivě aromatickou trofej. "Proč je to tu? Byla jste tady? Co se tu proboha všechno dělo?" vyzvídal a bylo jasné, že má malér jako hrom a neví jak z toho.

"Hledala jsem si jen ten bod G," špitla jsem v naději, že s pravdou se dá taky žít a že se podaří zastavit vyšetřování.

Vlastně by mohl být rád, že se zajímám o medicínu a chci mu ušetřit čas a dlouhé teoretické vysvětlování.

"Asi jste ho našla," povzdychl si a poprvé se na mě podíval nějak jinak, možná se zájmem.

Váhavě jsem kývla, ale stejně se už nekoukal. Hodil nasáklý ručník po Soně, začal se starat o zdraví své kamery a při té příležitosti se ovšem zděsil taky.

"Bože, holky, proč jste si k tomu ještě pouštěly záznam. Kdyby tohle někdo vyhmát, tak se tady končí," zalamentoval nešťastně.

Vyšokovaná Soňa prohlásila, že o ničem neví, šla pokorně prát a mě polila hrůza. Poprvé držím kameru a hned je z toho porno. Na dolní polici stolku bylo skutečně malinké video.

 

"Musí se to okamžitě smazat," strachoval se chudák doktor a začal převíjet kazetku. "Kolik toho tam vůbec je?"

Asi nečekal, že se něco dozví a tak za chvíli pásek zastavil a pustil přehrávání. Měly jsme smůlu, asi v tom nejhorším místě. Obrázek sám o sobě by možná nikoho nepobouřil, ale mělo to i zvuk. Asi se tam dá při vyšetřování nahrávat komentář, ale místo medicínských pojmů se teď zase začalo ordinací rozléhat mé sténání a kvílení. Detail poševní sliznice k tomu skákal do rytmu, ale ještě děsnější bylo, že zároveň vydatně hekala i Soňa.

"Uff, holky, vy byste vzrušily i gynekologa," zazoufal si a až po několika nekonečných vteřinách to vypnul.

Dívaly jsme se na sebe se Soňou vyčítavě. Byla bledá, krčila rameny a snad mi tím chtěla říct, že si to mám vyřídit sama. Nic se ale dělat nedalo.

"Asi byste na to potřebovaly nějaký razantnější lék, nymfomanky," zvolil najednou úplně jiný tón a skoro nebylo pochyb, co tou medicínou myslí.

"Já snad ani ne," ozvala jsem se okamžitě, ale hned mi došlo, že si mou horlivou reakci může vykládat přesně naopak.

"Tak nevím, jestli je to s tou tvou antikoncepcí tak vážné," potvrdil obavy hned vzápětí a plynule přešel na tykání.

Skoro mi to bylo po všech těch trapasech příjemnější. Zdálo se, že jsme mu nakonec se Soňou zvedly náladu a dokonce se už přívětivě šklebil. K oddálení menstruace navrhl Orgametryl, hormonální preparát, který začnu brát tři dny předem, ale když jsem dotčeně trvala i na antikoncepci, zase to změnil a s ohromným potěšením mi předepsal třífázovou. Dá se s ní regulovat cyklus taky, snad ještě lépe.

 

Pak už jsme jen povídali. Vysvětlil mi, že z antikoncepce, ani z gynekologa nemusím mít strach. Tabletky obsahují potřebné hormony a vitamíny a doktoři jsou prospěšní taky a ještě víc. Dozvěděla jsem se, že jsem zdravá, palpační a kolposkopický nález mám v pořádku a cytologie bude hotová za dva týdny. Byla jsem šťastná, že to mám za sebou.

"Za čtrnáct dní mi zavolej, už budu mít z laboratoře výsledky," loučil se se mnou, ale pak se rozhlédl, jestli není Soňa nablízku a spiklenecky se ke mně naklonil. "A nebo ti někdy zavolám já. Co ty na to?"

Zmateně jsem kývala, ale horší bylo, že jsem si vzpomněla na něco hodně důležitého, ale asi taky netaktického.

"Pane doktore, potřebovala bych ještě test na AIDS," špitla jsem stydlivě.

"Fakticky?" podíval se na mě odspodu, hodně zkoumavě a zvědavě.

"Začínám v zaměstnání a budou to chtít snad každý měsíc," povzdychla jsem si trpitelsky a zadoufala, že to pochopí jako byrokratický výmysl.

Nezdálo se, že by se mu nějak moc ulevilo, spíš naopak. Natáhl se odevzdaně po formuláři a ukázalo se, že to není zas tak složité. Akorát musím příští týden do laboratoře na odběr krve, nebo slin. Zaplatí to ale pojišťovna a to teď bylo docela důležité.

Oblékala jsem se jako ve snu. V hlavě se to rojilo, přemýšlet se tam nedalo a tak jsem musela rychle vypadnout. Zpraženému Ondřejovi jsem tajně mávla od dveří a vyplašené Soně jsem přidala k pozdravu i provinilý úsměv.

 

Celý román najdete na

http://members.chello.cz/hry-na-lasku/

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Emmet_RAY (Občasný) - 4.8.2006 > v sobotu to tedy zkusím dočíst
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 5.8.2006 > Takže takto: není to špatné. Ovšem asi jen těžko zde mohu napsat, že je to orignální, svěží, lehké a příjemně vzrušující čtivo. Pánům se pravděpodobně může zamlouat více než dámam, vzhledem k gyn. tematice, nicméně zatímco první polovina textu si zachovávala aspoň jakous takous snahu o reálný příběh, pak už se to vyloženě zhroutilo do erotické automatizace včetně mechem obrostlého laciného lesbického dojezdu (Motto: Je přece normální hladit si s každou kamarádkou mušličku. Dělají to všechny ženy.).

Nebudu to nijak zvlášť rozpitvávat, neb žádost o hlubší kritiku tady nesvítí. Lepší trojka.
Body: 3
<reagovat 
Vihar (Občasný) - 7.8.2006 > (kritiky i názory na skoro celý román jsem ti psal už před půl rokem i zcela nedávno)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter