|
Syrový den. Sotva kdo ho chápe.
Ve své horší části – má fialový nádech.
Ještě že svítí hvězdy..pobledlé od úsvitu.
Nezvednu oči – ani srdce ne.
V ulicí temných - okna osleplá.
poskrovná světla – houpou se ve větru.
V odlesku chodníků - svět jak po mrtvici.
Jsou pokřtěné deštěm a plivanci a blátem.......
Deštivá noci. Depresivně krásná.
Smutná jsi paní. Sotva kdo si všimne,
jak ulicemi jdeš. Bezprizorní, ztěžklá. .
Nebojím se. Jen déšť v okapu slyším.
Ten burcující souzvuk vody a kovu !
Mám ráda, když se připozdívá.
Nevidět si do tváře. A lhát si o tobě.
Počkám a uvidím. Co nebude dál.
Tak já, na křižovatce představ,
se zmítám – s duší hadí tanečnice..
Jít dál nebo radši stát ? Vzít nebo nechat být !
Miluji tě a přitom – v té deštivé noci stojím.
Nenávidím, nesoucítím, čekám a podvádím !
| 
