rapovaná písnička v koutku. jako slza, jako pavučina, jako hanba. neúplná. dneska ráo měla bejt pode zadání hotová. chybí jí konečník. ne-li víc. ještě jsem tam chtěla minimálně kokony.
HORKEJ DEN, IVANA KOUKÁ CO NA ULICI
horkej asfalt šedý stěny
tenký nítě natažený
nekončí a nezačínaj
ty seš do nich já jsem do nich jako všicky
zapletený
léto vedro jako sviňa
potok línej jako slina
šedivý a zaprášený
malý město pavučina malý město
pavučina
kamila, ségra aleny, chodí teď s bráchou ivany,
před tím chodila s václavem, co bydlí u nás v ulici,
jednou ho ale přistihla se ségrou alenou v posteli,
že byli trochu svlečený, tak spolu holky nemluví.
prd je to proti ivaně – ta totiž nemluví s nikým
ve svým bytě v přízemí skrz zastřený záclony
pozoruje jako pavouk, kdo se třepe v sítích,
vede si sešit na lidi, co vidí, to si roztřídí,
zapisuje si narození, zapisuje si úmrtí
a kdo s kým chodil do třídy, tak jako daniel s lucií,
který se v šatně líbali, stejně jak kdysi před lety
jeho táta s mámou její – jo – a s její tetou taky.
horkej asfalt šedý stěny
tenký nítě natažený
nekončí a nezačínaj
ty seš do nich já jsem do nich jako všicky
zapletený
léto vedro jako sviňa
potok línej jako slina
šedivý a zaprášený
malý město pavučina malý město
pavučina
honza a dan byli kámoši, na pivo spolu chodili,
dělali spolu kapely – a pak se honza změnil,
prodal obě svý kytary, místo nich koupil pistoli,
se kterou střílel démony; a potom skončil v blázinci.
dan o tom vlastně leccos ví, jezdil tam už za sestřenicí,
která učívala matiku na střední škole zemědělský,
manžela měla, dvě děti, pak se jí strhly závity,
když všichni o tom mluvili, že vodí zajíčka do polí,
byl to kluk ze slušný rodiny, byl vděčnej za ty hodiny
a asi si sotva uvědomil, že by to mohlo bejt vážný.
daniel teď každou neděli odbejvá naráz dvě návštěvy,
v síťovce pro ni banány, pro honzu tabák a papírky.
horkej asfalt šedý stěny
tenký nítě natažený
nekončí a nezačínaj
ty seš do nich já jsem do nich jako všicky
zapletený
léto vedro jako sviňa
potok línej jako slina
šedivý a zaprášený
malý město pavučina malý město
pavučina
i nás má ivana napsaný, i já znám místní démony
a tys řekla ve školce honzovi, že by sis sundala kalhotky,
a všechny tyhle historky – kdo s kým nebo spíš kdo s kým ne.
i nás má ivana napsaný a čeká, jak se to vyvine.
nikdy se z toho nevyvinu
na ksichtě to mám nalepený
na ksichtě mám pavučinu
a večer chodí furt ty samý ženy
do hospody kde čekám
|