Poznal jsi mé srdce...

zatemněné černým závojem,

ukradené z těla a obětované bohům,

zavřené v černém žaláři

na studeném kameni

v hoře zoufalství.

Poznal jsi mé oči…

hluboké a tmavé síně starých věků,

s vodou stékající po stěnách

a mrtvými králi na márách,

ležících v zapomnění.

Poznal jsi mé slzy…

tu vodu se solí a zlatem,

plnou hořkosti a strachu,

ne nepodobnou moři

prázdnému a tichému jako tma

a starému jako země sama.

Poznal jsi mé tělo…

schránku z oceli a hedvábí

potaženou černým suknem

a schopnou oddat se čemukoli,

za příslib Dobra a Krásy

Poznal jsi mě…

ztracenou vlčici

mlhavou dálavu ztracenou v bouři

vysoký strom zlomený v půli

mizející zemi pod nohama trosečníků

Poznal jsi lásku…

zmizela ti z očí a já si slíbila,

že za každou slzu

mi zaplatíš…