Očima uhýbáš před zraky lidí,
snažíš se být stylizací vlastních sfér.
Chceš ať jen úsměv tvůj vidí
a následují stejný směr.
Cílem tvým je otevírat oči
a provázet novým světem.
Černí andělé v něm křídly točí
a malý král pochoduje s křesílkem.
To je vysněná země,
kde ptačí ženy pomalu kráčí…
Jsi hanblivá postavička velkého jména,
plná lásky, bolesti a toužení.
Divící se a radující z každého rána,
ve kterém nacházíš pochopení.
Když stojíš před námi všemi, s černými křídly a linkami,
nejsi ani tak známou hvězdou,
jako spíš člověkem propleteným stejnými bolestnými nitkami.
Vláknem osudu co zahrává si s tebou.
Do tvé země,
ptačí ženy pomalu kráčí…
|