|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Jak to také mohlo být?
Autor: Tepes (Občasný) - publikováno 15.11.2001 (18:18:19)
|
|  |
Jak to také mohlo být aneb Olympiada versus Olympiáda
Stačí jediné písmenko a už je všechno jinak. Pod hesly Olympia, Olympiáda, Olympias, Olympie a Olympos lze tušit asi jediné. Nebudu nikoho déle napínat a prozradím, že všechna tato jména jsou provázána s jedním jediným, které tvořilo dějiny, aniž to dneska někdo tušil.
Byla vysoká, štíhlá, dlouhonohá. Měla krásné vlasy a bystrý rozum a nadto vše byla královnou. Byla také ale jen žena a tím můžeme omlouvat její slabosti. Řekneme-li, že byla bohatá, zakládá se tato skutečnost na pravdě, i když pravdou není. Záleží jen na tom, jak kdo chápe pojem bohatství. Podíváme-li se na ně očima muže, který nejen že se stal přítelem jejího manžela a vychovatelem syna, ale i neomezeným uchvatitelem pružného těla, kterým se tolik pyšnila, dojdeme k závěru, že názory jsou všelijaké a lidé všelijací. Možná ale bohatství, o které se vedly dlouhé roky spory, nespočívá v majetku, který tato žena vlastnila a po právu i ukořistila, ale spočívá v tom, jaké skutky učinila, že vstoupila do dějin a její jméno se dochovalo dodnes.
Začneme tím, že se narodila. Jistě, mohlo by se jednat o zcela běžné zrození, jakých se v těch dobách událo nespočet. To bychom ale nesměli dlít na území molosského krále Neoptolema a nesměl by se psát rok 374 před naším letopočtem. Protože se ale tento rok psal a protože bylo zcela běžné, že skoro každičké alespoň trochu významné zrození provázely zásahy bohů, nezbývá než se povznést nad skutečnost, že při hodince H stály u královy ženy ne tři, ale dvanáct sudiček, které byly až nadmíru štědré při rozdávání darů své malé kmotřence. Kromě takových obyčejných, jako je krása, moudrost, ctnost, touha nebo smyslnost, se totiž malému děvčátku v kolébce dostalo také trochu vychytralosti, kapky neřesti, špetičky sobeckosti, ale hlavně velká, dá se říci až převeliká dávka osudovosti. V době, kdy bohové z Olympu obcovali s pozemskými ženami a rozšiřovali tak své božské potomstvo, nebyla osudovost ničím výjimečným. Naopak bylo divné, když ji někdo alespoň trochu nevlastnil. Osudovost byla ceněna. Dokonce až natolik, že byla uzamykána do truhel a byly o ní sváděny boje. Osudová žena se stávala terčem bojů i rozmíšek, rozsévala kolem sebe lásku i nezměrnou zlobu. Osudový muž byl naopak obletován krasavicemi, ustavičně sháněn svým velitelem a skoro nikdy se nevyskytoval tam, kde měl. Zato osudová žena tam byla vždycky. Stalo se tak i jednoho dne, kdy děvčátko, které dostalo jméno Olypias, slavilo svou svatbu s nejznámějším a v oné době i nejosudovějším mužem v kraji. Filip byl sice slavným vojevůdcem, chytrým panovníkem a s trochou fantazie i docela hezkým mužem, ale to, co mu scházelo k dokonalosti byla síla, pomocí níž by udržel svou temperamentní ženu takříkajíc na uzdě. Až dnes se ale zjišťuje, že žena a muž, obdařeni hojně osudovostí, netvoří ten nejlepší pár, a pokud se k nim přidá i další, neméně osudový muž, je najednou osudovosti přespříliš. Na slavnou svatbu Filipa s Olypias byl pozván i Aristoteles, muž rodem významný, vzdělání rozsáhlého a krásou tváře nezměrnou. Stalo se, co se stát mělo. Král Filip byl věčně v prachu bojiště, královna Olympias naopak v přikrývkách svého lože. Otázku, kde se nacházel Aristoteles, netřeba si pokládat, protože svědomitě střídal tato dvě místa, byť byla často vzdálena několik dní cesty. Uštval mnoho koní, sedřel mnoho sluhů a prošlapal několikero párů bot. Jo, služba králi a královně něco stojí. Nenacházíme se ale pro nic za nic na starém kontinentě notnou řádku let před prvními křesťany, aby se celý příběh ještě více nezamotal. Jednoho dne, asi tomu tak skutečně mělo být, odhalil Filip dvojí službu svého rádce a přítele, a jak už se tak stává, vyhnal ho i se svou neřestnou manželkou ze země. Milenci se sice rozešli, ale následky byly dalekosáhlé. Chyba, kterou Filip bezprostředně učinil, ho odsoudila k jisté smrti. Zapuzení manželky nebylo v době bohů a hrdinů ničím neobvyklým. Pojmout ale za manželku úhlavní sokyni své bývalé ženy, to se jen tak neodpouští. Kleopatra byla sice také štíhlá, dlouhonohá s ladnou postavou a s krásnými vlasy, ale žel bohu nebyla osudová. Její vláda byla krátká, jako byly zbývající dny jejího novomanžela. Zavržená žena, ačkoliv užívá bohatství a slávy ve vyhnanství, nikdy nedopustí, aby byl její jedináček, synáček miláček, odstaven na vedlejší kolej a nahrazen synem té druhé. Ani Olympias, která se ve vyhnanství těšila na brzký návrat domů, jenž také zosnovala, nechtěla si nechat ničím tyto plány překazit. Jediné, co v nadcházející bezvýsledné situaci bylo možno učinit, byla milostivá a rychlá smrt krále. Osudový Filip zemřel zcela neosudově. Ne na bojišti s mečem v ruce a s vojskem za zády, ale úkladnou rukou vraha, kterého podplatila a řádně vyškolila jeho osudová žena, zavržená Olympias. Náhle nic nestálo v cestě. Slavný a triumfální byl návrat do vlasti, slavné a triumfální bylo potrestání sokyně a neméně slavné bylo zničení všech zbývajících překážek, které bránily tomu, aby sličný Alexandr, po otci vojevůdce, po matce filozof, usedl na trůn. Tvrdili jsme-li, že Filip byl osudovým mužem, musíme nyní konstatovat, že jeho syn Alexandr byl osudovým z nejosudovějších. Svou matku, kterou miloval nade vše, povznesl na trůn a dokonal tak pomstu, kterou spolu zosnovali. Olympias se v uvadajícím létu svého života stala významnou a ctěnou daleko široko. Láska jejího syna zašla dokonce až tak daleko, že ostrůvek v moři nedaleko paláce pojmenoval Olympis. Nezůstalo avšak pouze u toho jediného. Rozkvět vlády Alexandra Velikého lze charakterizovat jako rozkvět Olympie. Vše, co bylo jen trochu významné, neslo jméno královny. Město Olympia, dvorní pištec Olympos, ale také hry, až dosud konané každého čtvrt roku na počest boha Zeva. Tradičně vžitý název her Zevanados byl královským dekretem změněn na Olympiados.
Školní osnovy sice uvádějí, že první Olympijské hry se konaly roku 776 př.n.l. Je ale již opomíjen fakt, že dávno předtím jeden milující syn věnoval své matce deset dní v roce a na její počest nechával běhat nahé muže po stadionu v naději, že nejlepší z nejlepších získá od svého vládce olivovou ratolest.
|
|
|
