Lin Sien Ti (Občasný)

Dobrá.

K tomu rolníkovi: Pokud nic nesvědčí, že jsem v nějakém zřetězení, které se bude děj opakovat - nevidím souvislost, neměl bychom konstruovat žádné vyplývání do budoucna. Buď zajíce vzít, nebo ne a tečka. Zkusit vidět příčinu. nevidím-li ji, měl bych to nechat být. Když se to pak (třeba) opravdu přihodí podruhé, bude tu možná něco k porovnání. Ale pokud bych chtěl být lovcem (a tohle "čekání na podruhé" už je jistým způsobem lov) musel bych znát, jak to se zajíci je, jejich móresy. O se chtěl stát z pasivního účastníka lovcem, aniž znal principy a souvislost. 

Jinak znalost příčin se opravdu bere pozorováním a vyhodnocením. Ale pro mne je prostě výraz "chápání" něco mnohem širšího, než jak se s tím výrazem občas setkávám v posuzování intelektuálním. Chápu i "lidsky", srdcem, intuitivně. Můžeš někdy prostě hodně do hloubky nahlédnout, jak se věci mají a je to přitom na míle daleko od  nějakého intelektuálního rozumování. Kdyby se to bralo lidově, tak klidně "selský rozum", ale ten se podle mě ponejvíce spojuje s jistou pragmatičností, trčí z něj jasná účelovost a slouží hlavně pro praktické použití. Tady je to víc o intuici, mnoha úhlech pohledu doplněného o prožitky, vcítění se atd. Ale jak tak tady o tom mluvím, cítím jak se něco základního ve mně vzpírá a tuhne nad takovou pošetilostí tohle jmenovat. 

Snad proto máme poezii.