Když se večerní slunce
začne koupat v červáncích,
když se prodlouží stíny tak,
že dosahují do našich duší,
když okolí skryje svou tvář,
že ji jen matně tuším
tehdy je správný čas
na přátelskou návštěvu
vlastních myšlenek.

Tehdy se duše má
obnaží,
takřka do plenek.
Dotlačí nejzažší vzpomínku,
do čela myšlenek.
A po ní další a další
se prezentují
jak manekýny na molu
(věrny svému úkolu)
ukázat - to nejlepší.

A stíny na duši?
Jak každý vytuší -
zapletly se mezi manekýny.
A tak se,bohužel,
prezentují
i stíny.