Měla vysoké podpatky a na svých
trombotických nohách
se vlnila ulicí    Byla cítit myšinou
laciným vínem     Odporností...
Přitočila se ke mně
"Hej, mladej, už si to někdy dělal
s vopravdickou ženskou, s vopravdickou
KRÁLOVNOU?"

Podala mi zelenou láhev kde se na hladině
vznášelo devět utopených mravenců
     Sedli jsme si na starou zeď
pozorovali stárnoucí
den a plápolavé ohně zažehující se
v každé ulici
"Víš, jsem jiná. Kurvu ze
mě udělala tma..."

Potom se vyzývavě rozkročila    Nade mnou
i nad tím městem
A také nad auty která jezdila všemi směry
Nad řekou která se jako velká pulzující céva
hnala po spánku mihotavého
města...
"Dnes se nebudem líbat na rozloučenou
a jestli sem přijdeš příště...
..jestli sem přijdeš příště
tak už zde nejspíš nebudu    Mají mne totiž
co nevidět balzamovat"

Měla vysoké podpatky a když odcházela
říkal jsem si že hezčí holku už v životě

                                            nepotkám