Když do nich mé já pohlédne,

prožívám si volný pád,

ztrácím se v nich hrozně rád,

jsou nekonečně bezedné.

Radují se, smějí, trpí,

tvoje oči - barvy chrpy.

Hvězdy se v nich odráží,

slunce v jejich záři bledne,

nevinné i neposedné,

do tvé duše zápraží.

Přečtu si v nich celou tebe,

tvoje oči - barvy nebe.

Jejich pohled bolest tiší,

je jak výlet do propasti,

způsobují pocit slasti,

a jsou pro mě hebkou skrýší.

Hypnotické panenky,

tvé oči – barvy pomněnky.

Tichá a klidná hladina,

do které se dívám dlouze,

podléhám té modré touze,

krásně se v ní usíná,

zapomínám na svá hoře...