|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Také máte občas dny, kdy vám připadá, že se proti vám všechno spiklo? Rodina, zaměstnání, kamarádi a nakonec i to počasí? Tato období přicházejí nečekaně a co víc, většinou v nevhod. Někdo to přečká, leč někoho napadají třeba sebevražedné úmysly. Neodsuzuji ani jednu z těchto skupin, poněvadž já sama jsem patřila do kategorie druhé, nyní jsem snad už v jedničce. Moc dobře si vzpomínám na záchvaty pláče, kdy jediné, co pronikalo do mého mlhou obestřeného mozku, bylo slovo sebevražda. Znamenalo pro mne úlevu, oproštění od starostí a pochyb. Naštěstí jsem rovněž ve chvílích naprostého zoufalství dokázala reálně uvažovat. A právě tak vznikla moje teorie na sebevraždu.
Člověk, jenž se jednou rozhodne dobrovolně opustit tento svět, musí mít jistě své argumenty, proč se odhodlal k tak razantnímu kroku. Ovšem opravdu jsou ony problémy řešitelné pouze touto cestou? Neexistuje jiné východisko? Zamyslete se nad tím a spíš než řešení hledejte možná příčinu problémů, jelikož právy ony vás dostaly do této situace. Berte to jako misky vah - na jedné straně vaše důvody a na druhé vše šťastné, co vás může v životě potakat, vaše radosti, úspěchy a především pak sny, které si v budoucnu můžete realizovat. Zkrátka vše, o co byste mohli přijít. Jestliže se rameno vah přehoupne k misce radostných zážitků, pak sebevraždou nic neřešte. Avšak bude-li levá miska dole... tak buď začněte s vážením znovu anebo sbohem tomuto světu.
|
|
|