|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V jedenáct a tohle? Den pomalu, ale jistě končil a metro bylo narvané k
prasknutí. Lidičkové se nedobrovolně sexuálně a kdovíjakještě obtěžovali
a já byl mezi nima namáčknutý jako sardinka v konzervě, přejeté
dvacetitunovým náklaďákem. Ale divže jsem si nepískal, protože...
Dneska byl krásný den. Teda tak do té čtvrté odpolední nic moc, ale potom
jsem prožil krásné chvilky s jednou krásnou dívkou. Dneska už mě nic
nerozhází, alkohol mi příjemně stoupl do hlavy a já se rozhodl, že těch
třináct zastávek metra nějak přetrpím. Hustý atmosféra mi naplnila mozek,
hustý
vzduch mi vyprázdnil plíce. Ufgh. Vtěsnán do úzkého prostoru mezi několik
na první pohled nesympatických lidí, zaujal jsem krkolomnou, leč stabilní
polohu právě včas, aby mne trhnutí vlaku nevhodilo do nepříjemné
společenské situace. Obrovská masa masa, jakoby nachvíli splynula v jedno
a obrovské mnohoruké zvíře si setrvačnost vybilo na držadlech soupravy.
Panebože, byl jsem plný krásných zážitků, chtěl jsem si jenom všecko
"zatepla" rozebrat v hlavě, tak jak jsem na to byl zvyklý doma... Ale tady
mi to nějak nemyslí, nebo co...
Okamžitě jsem odvrátil hlavu od příšerně tlusté ženské, jejíž dech byl
prosycen zpola rozloženou griotkou. Opilý mužík v ošoupané džínové soupravě
se komíhal ze strany na stranu, oběma rukama pevně připoután k držadlu
vysoko nad sebou. Ale bylo mu fajn. Lidem, kteří seděli přímo pod ním se
sice nelíbilo jeho občasné příškrcené krkání, ale já byl ještě v pohodě...
Ono přece...
Měl jsem tolik věcí k přemílání. Bylo to tak krásné setkání po tak
dlouhé době, všechno jsem alespoň na chvíli mohl odhodit za hlavu a
vychutnávat život.... Chladný, čerstvý závan myšlenek se mi v hlavě
rozplynul, jako pára nad hrncem, protože...
To strašné vedro se vážně nedalo vydržet. Slušní lidé kolem mě nejdřív
jen decentně propotili spodní prádlo, aby se společensky neznemožnili, ale
když se plešatému podnikateli za mnou spustil po rudé pleši potůček až
kamsi k zemi, přestali se ostýchat a vesele se rozpotili. A já nevesele
nimi.
Znechucen tím, že by TEN večer měl skončit TAKHLE jsem odvrátil oči od
zarudlých, blištících se obličejů a popustil jsem zrak pod sebe.
Zatraceně. Tyhle nové soupravy metra mají jednu nevýhodu. Na jejich čistých
a neposvrněných podlahách se leskne pot !!! Nebylo kam, nebylo kam se
obrátit. Rudé čalounění na nových sedačkách se skvěle hodilo do tohohle
pekla.
Satan otevřel dveře a monotónním hlasem mi připomněl, že mi na kolej zbývá
ještě deset zastávek metra. Takový krásný večer mi nepokazí ani všichni
svatí.
Z vagónu vypadl jeden naprosto navlhlý pasažér a nastoupilo asi deset
suchých, vonících nováčků. Ubožáci. Zamrzl jsem na místě a neschopen
soustředění jsem se chtě-nechtě zaměřil na konverzaci mých sousedů. O dveře
se opírala křehká, hezká dívenka. Mohlo jí být tak šestnáct, nevím, to se
těžko poznává. Naproti rozkročený kluk v mém věku. Kluk s velkou černou
navštívenkou. Oba vypadali sympaticky.
Ona: "Ale já tam byla a moc se mi to nezdálo."
On: "No, oni tam dělaj spíš i SMko a tak. Nic pro tebe, já vím."
???
Ona: "Ale u Mony to bylo dobrý, tam se to jako dalo, ale víš, znáš mě..."
On: "Jo, tam je to pro tebe zase moc soft, co? Ale ještě tady mám něco."
Otočil navštívenku, aby si ji mohla prohlédnout. Zvedla zrak, měla krásné,
nevinné modré oči sedmiletého dítěte. Vytáhla mobil a ...
Ona: "Počkej, já si to radši napíšu."
On: "Ale zase jsem slyšel, že tam ty fotky jsou moc rozmazaný."
Ona: "Neva, mrknout se tam snad můžu né?"
Brigoška?
"On" stál zády ode mě, ale u "Ní" jsem mohl ten dialog pozorovat se všemi
gesty a výrazy obličeje. Občas se mi podívala do očí, pokračovala nevrušeně
dál a po chvíli pohled odrhla. Asi jsem se jí jenom nelíbil, nebo se jí
nezdálo, že se na ní pořád tak nevěřícně koukám. A tak jsem se chvíli koukal
vedle na staříka, který se vedle dál nenuceně kýval ze strany na stranu a na
lidi pod ním, kteří by dali království za noviny, kterými by si zakryli své
Levisky a HISky, aby měli jistotu...
Ale mě přece dneska nic nerozhodí. Vždyť dneska přece...
Co jsem to vlastně dneska...? Jo, byl to celkem dobrej večer, jak se ta
holka vlastně.....???
TŔI. TŘi zastávky! To už se snad dá přežít, nebo ne? Ona s ním vystoupili na
poslední stanici, bože, zdá se to tak dávno. Kyvadlového staříka budou
zřejmě z držátka sundávat až v depu, protože nevypadá, že by z našeho světa
něco měl. Velká tlustá paní už je taky v čudu. Těsno tu sice je, ale už si
na to pomalu... Zvykám?
Chtěl jsem sice po cestě přemýšlet o tom, co jsem dneska večer prožil.
Jak to bylo krásné.
Co to sakra...
Bylo... ???
|
|
|
