Zústalo mi,

pár porcelánových rúži,

a jedna sklenná slza,

kerá mi má navždy pripomínat,

mou hloupost,

a večnou touhu po tobě.

Jak oslepený jsem musel bít,

když nedokázal jsem pročíst,

tvé touhy a pocity,

a každá tvá slza bola marná.

Teď už to vím,

vím že jsem bil zlobiví,

a že pár slov to nezcelí,

ale věc jedno

MILUJI TĚ

Hoc teď marne,

píšu mé domnění,

když jasné je mi,

že tím se už nic nezmění.