Zase ses uzavřel do tmavé klece

schoulený do sebe

křičíš na okolní svět

a v rudých ranách na rukou

hledáš odpověď.

Zase se otáčíš

a s hlavou zdviženou

prosíš,

na chvíli mít klid

jsi na kolenou.

Podívej se kolem sebe,

kolik přátal opravdu máš.

Podívej se na hladinu nebe,

možná tam svý lepší já potkáš.

Podívej se kolik ti ještě zbývá času

a jak s ním nakládáš.

Dusíš se samotou

a po kapkách stéká ti zlost

zalykáš se temnotou

a bolest je ti pro radost

čím sis vysloužil úděl trpitele

ptáš se každou noc sám sebe.