Pro víno oplachujeme sklenice

a pro lásku haníme slova

nad ránem

měli bychom chtít

sami sebe

zraňovat vším, co víme.

Úsměvy mrznou na rtech

se slovy zloby a výsměchu

míváme pocity beznaděje

výčitkami bombardujeme

své svědomi

neposloucháme

mluví

o našem já a povídá

slova

bodají do duše

s nádechem lásky

v trvalejších vztazích

chtěli bychom

na to být dva

a každý z nás si představuje

budoucnost není společná

on tady, ona tam

on tam, ona tady

a mezi nimi tisíce prázdných dní

a bílých stránek papírů

čekání na slova plná upřímnosti

důvěřivě bláhový

je to jen hra...

Hra se slovy.