|
(Ostrovance)
I
Předjaří, předčasně, oblevy
kdo na lichvu kupuje holuby
vyměnit za zrní
můj manžel se jmenuje -
Kotelna
Řada kotlů přede nic
sbitá ze zbytků vagónů
které kdysi vozily zlaté prase
až z rýžovišť podél Ostravice
Kdo by zde hledal macešky?
našel by je svázané, lemované
v předsíňce převlékárně
ve skříňce, v krabici
máme tu vůkol mohutné ventily
prorostlé pravými mozoly
ty medailony čtvera ročního období
zelený, červený, kule a žaludy
a před kotly panely
kontrolky, páčky a jističe, červený
Zdi kolem sešité rourama
po nich se kocour
k smrti vykastrovaný.
sem tam rozvátý mour a kus hadrů
zdi kolem ostatně
vyzděné zářivkou
Na zdviži nevěsta jako hluchá
proti druhému pádu stropu
na kýblu objatém obručí
mrak prachu jí navléká
galantně svatební rukavice
nechť nikdo neklečí!
Silo
Už ani krok navíc! nebo ti popíšu
podrobně, co je silo!
pohrozil muž upnutý v manžetách
a kravatě máčené v mazutu
Jenž visel z mostku tak příkladně
že ubohý netopýr stojící
opodál nad louží
zahořel láskou až k holubu se kající
a svatebčanu, tomu z náprsní kapsičky
místo ubrousku nasáklého slzami
nad ztrátou unesené slíbené
čišel dým, který pách pramenem Ohře
Zatímco na skráních šediví, neb zraje
zatímco prádelna puky prknu
že raději předžehlí
projíždí pod nimi nákladní vlak
kypící pšenicí vytřepanou z vodojemů
od polí, kde řešeta sila mák setý
Sám bys měl vědět, co lemuje okvětní lístky
květiny oblomné!
tu špínu, tedy, neházej na hladového
svým soustrastným obočím chápavým
nezdržuj syrového
nevěsta volá mně na lože Záhořovo!
IV
V portálu kabiny hlídače sila Páně
síť na mouchy sedí
co pavouky zadusila všecky
vitráž již ušila bída horkou jehlou léta
namočenou v července
zlomený posuvník nedovez macešky
Komu žaluje nájemce domku nad Přísečnicí?
| 
