ztratila (Občasný)

Sibylo,

možná je to otázka vkusu, osobních estetických měřítek. Já tu dělám jen to, co svedu: snažím se co nejobjektivněji hodnotit texty. Poznám dobrý od špatného, umím pojmenovat, co je podle mě špatně, i odlišit jakýsi osobní dojem od chyby obecné. Není v tom nic osobního. Řídím se pouze vlastním vkusem a znalostmi, nikoli tím, „co právě letí na totemu“. Pravda je, že na totemu – jako asi na netu obecně – je pestřejší a kvalitnější výběr v oblasti poezie, protože poezie je prostě pro čtení na počítači přístupnější formát. Taky se snažím ustupovat i v tom, že dokážu přiznat kvality i dobře napsanému textu, který mně osobně není tematicky či žánrově blízký.  

Na minulé životy nevěřím – tedy alespoň tak, že bych jim přikládala jakýkoli význam v literární tvorbě. Člověk nemusí nutně psát o věcech, které na vlastní kůži prožil, nebo o nich o nich slyšel – záleží i na jeho fantazii a schopnosti empatie. Kdysi jsem se hrozně ošívala, když nám ve škole říkali, že próza je náročnější než poezie, že je k ní zapotřebí víc – i životních zkušeností, aby byla uvěřitelná, ne každý naléhavý text, pro mladého začínajícího autora niterná, důležitá věc, může být dobrý a zajímavý i pro okolí. Dneska vím, že to tak je. To vůbec neznamená, že by děti či mladí lidé neměli psát prózu, znamená to jen, že to není taková hračka a sranda, jak se zdá.

Jestli má Lola literární talent, nevím. Dozvíme se to teprve časem, pokud bude v psaní pokračovat. Pokračovat bude, pokud bude mít zájem a pokud jí o to fakt jde, neměla by ji nějaká negativní kritika zastavit. Navíc moje hodnocení jejího textu nebylo vyloženě negativní, pouze jsem upozornila na jeho zjevné nedostatky. Pokud to myslí autorka s psaním vážně, bude na sobě muset ještě hodně pracovat, vyslechne hodně negativní kritiky a připomínek, s tím se prostě musí smířit.

Každá kritika autora někam nasměruje. Pozitivní mu o jeho psaní nic neříká. Na literárních serverech to často sklouzne v permanentně mazání si medu kolem huby a jiných tělesných otvorů, aniž by to mělo nějaký praktický dopad, aniž by to o autorovi/díle cokoli vypovídalo či ho někam posunulo. Pokud ho někdo upozorní na chyby pravopisné, stylistické, logické atd. atd., je to jiná. Samozřejmě není třeba   ho vždycky odesílat do jiných oborů, doporučovat autorovi, aby sportoval nebo hrál na flétnu – ale ani tuhle možnost bych tak docela nezavrhovala, protože leckdy opravdu člověk napře všechny síly do něčeho, na co nemá, zatímco něco jiného by mu přineslo uspokojení i uznání. Je zbytečné se snažit o úspěch v něčem, pro co nemáš předpoklady. Ze mě uznávaná moderní gymnastka taky nikdy nebude. Někdo prostě jen rád píše, píše a píše a píše a nevadí mu, že to je špatné a bez odezvy. Ten bude psát pořád. Někdo ale potřebuje vědět, že jeho činnost má smysl a pro takového je podle mě přínosný, když ho včas zastaví a nasměrují jinam. Ale zase opakuju – já jsem na Lolu nic takového nepoužila, dokonce jsem jí doporučila, ať píše dál, což bych asi nedělala, myslela bych si, že to je makačka na bednu. Ale ani jsem se nepřetvařovala, že mi ten text přijde dobrý, protože nepřijde.

Nemyslím si, že existuje rozdíl netalentovaní na totemu/talentovaní mají své stránky. To už je nakonec jedno. Na totemu je několik opravdu kvalitních prozaiků, i když by se dali spočítat na prstech jedné zmrzačené ruky. Totem je ale místo pro neprofesionály, kde si můžou leccos vyzkoušet, mají možnost zpětné vazby, třeba poprvé se o svém psaní něco kloudného dozví od opravdu širokého spektra čtenářů. Neznám žádného zásadního autora, který by publikovat na Internetu na svých webovkách, existuje tu jedině místy skutečná, místy jen psychická mez mezi autory internetovými a párii, kteří publikují papírem, knižně, časopisecky.  

I když tu záležitost duše vidím velice jinak než ty, tuhle naši debatu bych zbytečně nepsychologizovala. Faktem prostě zůstává, že „pouhý“ cit k dobrému psaní nestačí.