|
šedivoucí vlas
táhne se mi dnem
nemám důvod se usmívat
bez důvodu bloumám
láska se rozplyne
jde stejně o touhu nebýt sám, mluví do mě tolik lidí, nebýt sám mezi nimi
a splátky krutý
za pocity štěstí
otočíš se schválně zády
a podrazí Ti nohy ještě odporněji
pořád pošťuchovaná dopředu - rychleji - víc
klesám v kolenou a ztrácím ve slabošství podlehnutí poslední šanci
nechat se hladit po tváři paprsky tepla
pohltilo mě to
a já v tuposti
nevnímavých plexisklové oči
mimo sebe
z žalosti vřískám
ne
říkejte
neříkejte, že tohle je život
tohle je život musíš se přizpůsobit
abys mohl zhamoutnět co nejrychleji a žrát více kvantity více žárovek
s čelem na zemi ve zdrcení zdržuji proudy lidských monster
v jejich přežvykování se vzhlížím
čekám
protože pohyb jinam
už mě ztrestal
| 
