Poněkud zvláštní…

Poněkud zvláštní

ony vestavné skříně

se zrcadly

každý den kolem nich projdu

a slušně pozdravím toho pána

co se na mě zubí

jestli tam někdy potkám sebe

možná se leknu

že už je pozdě dopátrat se

o čem to všechno bylo

až funebráci najdou správný směr

v zatáčce našich schodů.

Hrát sám se sebou na schovávanou

vykat zrcadlu

raději se neptat na nic osobního

být levnou uzeninou

těžce pozřenou

a draze zaplacenou

vlastním zdravím

to už dávno jsem

a bylo tomu někdy jinak (?)

může si někdo z vlastní špajsky

uzmout slinu s trvanlivou chutí (?)

nevím

do druhých nevidím

a už vůbec ne do žen

několika jsem dal přednost

na křižovatce

až přišla Ta

s kterou jsem chtěl jít

po hlavní

a možná jsem jí tím zkazil život.

Jen když vidím dvě růžičky

co rozkvétají v ženy

z našeho hnízda

říkám si

že bych měl

vzít život jako fakt

fakt ses prostě narodil

tak by sis toho snad

ve čtyřiceti měl už

všimnout

asi kvůli nim

jo jo hm fajn

tak zas někdy…