|
|
|
Virtuální realita Života Autor: romann (Občasný) - publikováno 2.10.2001 (15:03:48), v časopise 2.10.2001
|
| |
Problematiku struktury vědomí je možno shrnout do několika bodů:
-Každý člověk má ve vědomí několik částí individuality se shodnými kořenovými archetypy – emoce, myšlení i trochu intuice. Mezi nimi vznikají spory o rozhodování, jež ovlivňují vývoj. Rozšířením obsáhne zasvěcenec více intuice i některá další vyšší Já a to mu určuje kvalitu života.
-V rozšířeném vědomí jsou součásti, které jsou ochotny být spolu, je to tedy vzájemná dohoda ovlivněná vůlí nadvědomí.
-Horní části vedou, učí a pomáhají spodním, které je musí akceptovat a neuzavírat se Jim, i když učení není vždy snadné a nemohou Jim zcela nerozumět.
-Důležitá je nejen hodnota spodní a horní dimenze, ale i vyspělost jednotlivých částí. Pokud je spodek silnější, negativně ovlivňuje kvalitu práce celku.
-Čím je rozsah vědomí větší, tím roste tlak na urychlování vývoje a vznikají větší konflikty i bolesti spodku.
-Každé vědomí má určitý plán či zvyk, která část je častěji u slova. Někdo preferuje starší a silnější části, duchovní lidé by měli naslouchat vyšším.
-Při náhlém rozšíření vědomí, nebo když se Horní náhle přepne např. do neosobnosti či dynamického projevu, dostává střed a spodek šok, než si zvykne na novou situaci.
-Jejich vztahy nemohou být bezproblémové, protože rozdíly jsou příliš veliké a nelze je odstranit. Soužití lidí, bohů a božstev v jednom těle je vždy náročné pro všechny. Vyžaduje ode všech hodně vůle učit se novému, hodně tolerance a energie. Je to podobné nepřetržité výuce ve společném životě dětí s učiteli. Záleží i na charakteru jednotlivých částí a kvalitě vzniklých vztahů, jež se postupem času zlepšují, jak si na sebe zvykají.
-V pozadí rozhodování každé části jsou záměry ještě vyšších dimenzí seřazených za sebou. Každá má tedy svůj prostor, nikoliv zcela svobodnou volbu.
-Nejvyšší části se chtějí stále volně pohybovat ve svých světech. Proto si stvoří agregor, který Je zastane ve vědomí zasvěcence.
-Ani nevědomí není mimo hru, působí skrytě zespodu, shora i ze stran.
-Struktura není stálá, ale mění se, když vyšší dimenze přesunou části individuality z nevědomí do vědomí a po ukončení jejich výuky je opět na čas vystřídají jinými.
-Nadvědomí nejvíce mění skladbu vědomí v meditacích, kde ji rozšiřuje nahoru. V jiných, zcela odlišných meditačních operacích i dolů. Slaběji se mění i mimo meditace v závislosti na možnostech zasvěcence, jeho zatížení a potřeb výuky.
-Pobyt ve vědomí zvyšuje částem přívod energie, takže se mohou více naučit událostmi, myšlenkami i sny.
-Transformují se meditační hudbou a proudy božské energie. Rozdíl je však pouze v intenzitě proudu archetypů a rychlosti změny.
-Do každé části individuality je zasvěcenec ponořen jen do určité míry, zejména do okrajových. Proto přechod do nevědomí je plynulý.
-Výhody rozšířeného vědomí však vysoce převyšují jeho problémy, protože vedení božskými silami zabraňuje chybám a dokonale zabezpečuje zasvěcence. Síly karmy mohou působit přímou výukou, nikoliv tresty.
|
|
|