Loď lásky

-         Ach, Rosemary, poplujte se mnou.

-         Kam?, kapitáne. Vždyť spolu plujeme.

-         Ano, slečno, ale zatím pouze na lodi. Myslel jsem životem. Poplujte se mnou životem, má drahá.

-         Och, kapitáne, netroufala jsem si ani pomyslet…

-         Ano, vím, Rosemary, příliš dlouho jsem s vyznáním otálel.

-         Než jste nabral správný kurs…

-         Anebo než jsem se dostal ke kormidlu, dá se říci. Než jsem vás zastihl ve chvíli, kdy vám mohu vyznat lásku. Všechny moje lodi jsou i vaše.

-         Ano, kapitáne, otálel jste trošku déle, než by bylo zdravé.

-         Ano, slečno, ale pochopíte, že jsem nemohl žádat o vaši ruku, dokud jsem neměl jistotu, že uživím rodinu. Jako chudého rybáře s jednou veslicí by mě váš papá hnal. Až teprve před týdnem jsem se hmotně zabezpečil…a nyní využívám první vhodné chvíle, abych vás požádal o ruku. Miluji vás ale od chvíle, kdy jsem vás poprvé spatřil za mříží v dveřích kláštera, kde jste byla na vychování.

-         Och, kapitáne…

-         Neomdlévejte, Rosemary.

-         Je mi dobře, jen jsem chtěla, abyste mě obejmul.

-         Má rybko…Nuže?

-         Jacku, víte, že já vám odpověď dáti nemohu. Musíte se zeptat mého papá.

-         Rosemary, vždyť jste moderní žena..

-         Ano, Jacku, ale zde nejde jenom o spojení srdcí…Ach, jak ráda bych se s vámi spojila, ale obávám se, že se mnou má papá již nějaké úmysly. Proč by mě jinak vyzvedl z kláštera po pouhých deseti letech?

-         Nebojím se pirátů, ani nepřízně osudu, pokud budu vědět, jaké city ke mně chováte. Mohu tedy zkusit štěstí? Patří mi vaše srdce, Rosemary?

-         Rozhodně. Hleďte, přichází papá.

-         Dobrý den, kapitáne.

-         Dobrý den, barone.

-         Vidím vás v družném rozhovoru s mou dcerou. Znamená to něco, kapitáne? Vím, že jste čestný muž a gentleman, a proto doufám, že vaše úmysly jsou křišťálově čisté jako toto zpěněné moře.

-         Rád bych si s vámi promluvil, barone.

-         Jsem vám k službám.

-         Mohli bychom si pohovořit jinde než zde, barone?

-         Raději bych to odbyl tady, kapitáne. Můj čas je drahý. Nejdražší tady, uprostřed oceánu. O Rosemary se nebojte, dlouhým pobytem v klášteře je zocelená jako lodní šroub.

-         Nuže, barone Vulcane de la Sopko, žádám vás o ruku vaší dcery Rosemary. Svou kladnou odpověď mi již dala.

-         Je mi velmi líto, ale má dcera není informována o jistých skutečnostech. Vzal jsem ji z kláštera, abych ji provdal, to souhlasí. Avšak, kapitáne, Rosemary je již zasnoubena s rejdařstvím Lodička a Loď. Totiž s novým majitelem tohoto podniku, abych byl přesný. Rosemary, neomdlévej.

-         Och, papá, jak mě můžete zasnoubit bez mého vědomí.

-         Morálka mé společenské vrstvy mi to dovoluje, dcero.

-         Takže, kapitáne, Rosemariino srdce možná patří vám, ovšem její ruka a vše ostatní bude patřit jinému. Protože jste čestný muž, věřím, že až do Southamptonu, kde vystoupíme a bude svatba, nebudete mou dceru již více vyhledávat. Odcházíme, Rosemary. Rosemary!!!

-         Barone, posečkejte. V tom případě je vše v pořádku. Novým majitelem zmíněného rejdařství jsem totiž již týden já. Zde prosím doklad o koupi. Věděl jsem, že se s vámi zde setkám, proto jsem si ho připravil.

-         Drahý příteli! V tom případě je vše v nejlepším pořádku. Rosemary, projev prosím svému budoucímu manželovi trochu přízně. Řekni mu třeba křestním jménem!

-         Jacku…

-         Výborně, Rosemary. Znamená to tedy, milý zeti, že jste majitelem i této nádherné lodi, na které se nacházíme?

-         Ano, barone. I poslední vidlička zde má na sobě logo mé firmy.

-         Výborně. Do lepších rukou se Rosemary dostat nemohla. Ať je vaše manželství stejně nádherné a vydrží stejně dlouho, jako tato loď, Titanic.

/30.ledna 2006, na zadání Franty Baďury/