|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na světě je tolik dávivé bolesti nevinných dětí že ji nelze vykoupit žádnou obětí vůbec ničím
Nebudu se omotávat vírou nenechám se vyvanout nebudu si lhát do duše
jsou jen tisíce malých lásek v tisících životů zapálených jako plamínky v nejistém houpání skořápek mezi proudy
Není žádný lodivod žádná předem určená cesta
Kdykoliv si to uvědomím proříznut syrovou krutostí skutečnosti poznávám obličej za maskou svého strachu a hledám všechny plamínky kolem sebe abych je slepil k sobě voskem a svázal vor plující bezpečněji
Naštěstí přichází únava a spánek mí lidé dýchají s takovou jistotou že mne to zasypává jako sníh déšť pomalý prach popel který pokrývá a tiší všechno mocnými vrstvami
Usínám a zítra tato odlomená báseň bude jako ztuhlá láva pod kterou do smrti pokaždé zahlédnu okamžik beznadějné křeče Pompejí a budu se na to místo vracet jako poutník sešívající Zemi náhodnými cestami aby pokaždé jinde uviděl stejné zrcadlo náhlý paprsek škvařící medůzu duše do kamene
do nože z obsidiánu.
|
|
|