Dítě se snaží pochopit umění
Mamí, pročs ji propíchala těma mušličkama?
Protože to tak cítím, milé dítě.
A poteče jí krev?
Neboj, nepoteče, přebarvím ji žlutou barvou, ta vypadá jako sluníčko, a obtáhnu černou barvou, ta jako tma.
Mamí, a proč má tolik prstýnků?
To aby se necítila tak sama. Jsou to prstýnky, které dostala od svých blízkých, aby na ně nezapomněla.
Hm. A Pročs jí našila ty knoflíky?
Aby si měla s čím hrát, až jí bude smutno.
Našiješ mi taky takový?
Ty můj blázínku, to víš, že ne. Ty máš na hraní svoje hračky, ona ne, je sama, víš?!
A můžu jí půjčit svoje hračky?
Ne, ona by si s nima neuměla hrát, je jiná než my.
Proč je jiná?
Celý svět vnímá pouze hmatem, sice velmi citlivě, ale jen takhle.
Já taky vnímám jenom hmatem.
Ne, to se pleteš, možná si to neuvědomuješ, ale používáš nejenom ruce, taky nos, uši a pusu, ona opravdu nic takového nemá, můžeš se přesvědčit. Také si můžeš představovat svět. Ona tohle všechno nemůže, čeho se nedotkne, o tom neví.
Já se taky musím všeho dotknout, abych o tom věděla. Kdy už konečně budu vidět?
Buď trpělivá. Očka se Ti rozlepí, až se naučíš žít se zavřenýma. Teď procházíš těžkým obdobím, abys byla připravena na život.
A jak vypadá život?
Život? No, vypadá zdánlivě ošklivě, a pokud se ho teď nenaučíš žít, potom už není o co stát, to si dobře zapamatuj.
22.1.2006
|