|
| |
 |
Jedenáctá meditace – Překážky božské Lásce
Autor: romann (Občasný) - publikováno 10.9.2001 (14:49:52), v časopise 14.9.2001
|
|  |
Ve večerním rozhovoru s Pannou Marii si opět uvědomil její jiný styl odpovědí. Nekritizuje, spíš prosí, nerozkazuje a nedává informace. Konejší a je něžná.
Od rána ho pátá dimenze připravovala na meditaci. Musel uklidit místnost, očistit sebe a převléci do čistého. Mělo to rysy rituálu, i když mu jsou cizí.
Při sestupu do meditace poslechem křesťanských chorálů se objevila vize pyramidy a vešel do ní skrz stěnu. Do tupého a unaveného těla náhle vnikla energie a rozzářila ho. Vědomí se najednou stalo zářivým, ostře vnímajícím, Dokonalým. Bylo v něm ostře oddělené myšlení a nadvědomí bez mezipolohy intuice. Myšlení je tak hloupé... Dvě vnímání, jež se potřebují ale spodní nikdy nedosáhne schopnosti horního jen tím, že ztichne. Vědomí je pak jen v božském.
Nadvědomí 5,3tí dimenze v ponoru 60 procent k němu začalo hovořit. Moci tak napsat, co slyšel, to by byl krásný rozhovor s bohem, ovšem hodně kritický. Zapamatoval si jen něco: Neurážej už božské příště hloupými dotazy a na banality. Buď nad věcí a jednej sám a správně. Na konci znalostí každého člověka je za vším “vím a věřím” vždy nevím. Uvědomil si i nejzablokovanější a nejnepříjemnější pocity, touhy a myšlenky a byl ochoten je vyslovit. Byl za to pochválen božskými silami.
Meditace byla krátká a rychlým ukončením a odchodem dolů. Pak téměř bez účasti božského přepisoval své vzpomínky: Verbalizace bolí, nejlépe jen čistě vnímat Proud Stvoření. Trpělivě mu nadvědomí opakovaně ukazovalo, jak žít v okamžiku, bez myšlenky a paměti. Pracovat jen s vnímáním! Přerušit vnímání myšlenkou je útěk od zážitku božského, je to hloupé a bolavé. Lépe by bylo gesto, pohyb, zpěv. Toho není schopen, tak dělá to, nač je zvyklý. Umělci to dělají správně - žádná verbalizace, to je rozdíl člověka a boha. Proto už nemá přednášet. Důvody mu už dávno dolní myšlení vytlačilo z hlavy.
Pak chtěl zavolat Pannu Marii a Lásku, ale nadvědomí ho odseklo a udělalo vše, aby Ji nemohl oživit, zavolat. Přes její záři se začaly přetahovat temné plátno a postupně Ji zastřelo. Zkoušel volat 9. dimenzi - i přes 7 a 8. dimenzi,ale marně. Ani SKN situaci nezměnil, zas to dopadlo stejně. I když se z nitra opět něco zablesklo, opět se to ztratilo.
Pochopil, že je to těžší úkol než si myslel. Zkoušel to různě, ale vždy ho božské síly zavedly jinam. Znovu ho vrátily k starému problému - uvědomování si následků verbalizace. Představa jak by to řekl či napsal ho sráží dolů do spodního myšlení. Přerušila mu božský pocit její hrubostí. Touha po zachycení informace vlastně svedla božský proud kolem něj a to znemožnilo výuku. Spodní myšlení to stále nechce vzít na vědomí a zakrývá to. Chce se uplatnit, proto stále verbalizuje. Psaním textů poškozuje sebe v naivní touze pomoci ostatním. Je to jeho bláznivost, všechny chtít poučovat, bolí ho to a brzdí.
Překvapilo ho, že jen jedna jeho čistá část opakovaně volala Pannu Marii, protože všechny části božského se mají projevit. Bylo mu to podezřelé, asi by ho prosvítila a úplně prosvětlila a to se mnoha jeho částem nelíbí, jsou přičmoudlí až nahoru. Urychlilo by to však jeho proces očisty. Byl asi málo rozhodný při volání Panny Marie a své vnitřní lásky. Musí prozkoumat, proč má verbálně nepřemýšlet a nemluvit a nečíst a proč nemohl vidět Vnitřní Lásku Hravosti Stvoření Beze Slov. Jeho vnitřní láska je stažena ke středu osobnosti, překrytá částmi, jež ji nemají příliš rádi.
Opětně zažil dobrodružství sebepoznání, ale ta dobrodružnost mu už byla podezřelá. Je v ní agresivita, ne Láska. Meditace sice nesplnila původní záměr, ale přinesla mnoho nových pohledů.
Zapisoval to s nechutí, tolik ho to stálo. Nakonec si uvědomil, že jeho tupá únava má hodně důvodů, ale hlavně má oddělit božské při meditaci od ostatního života. Toto zvýraznění je bolavé, ale účinné. Je i druhem zkoušky zda vydrží a neuteče někam jinam.
Napadlo ho, že číslo 11 není příliš harmonické, 12tá meditace se jistě povede. Litoval, že mu nebe se otevře jen jednou měsíčně na meditaci. Znovu si opakoval - příště jen vnímat. Uvědomil si svou duchovní nevyvinutost, ale ne už tolik svůj odpor k lásce.
Došlo mu několik postřehů: Na lidi je zbytečné být ostrý a říkat jim, že mají dětský přístup k duchovnosti, není v tom láska a je do nepopostrčí, nemají zájem.
Zasvěcenec je chráněn božskými silami i když si to plně neuvědomuje. Pokud by se od nich odvrátil, mohl by být překvapen.
Zatelefonoval příteli, aby si verifikoval závěry meditace a vyložil sen. Prý ho čeká neklidné období, vše se v něm bude měnit a nebude vědět jak jednat, vznikne vnitřní zmatek. Panna Marie mu přes něj řekla, že chce uchvátit a dobýt božské a to nejde. Kdyby prožil vnitřní božskou Lásku, pocítil by bolest, neboť by pochopil, že je smrštěný do malého uvažujícího nic. Bylo by to ještě daleko silnější než prožil, když byl na konci meditace vyhnán z božského. Má vnímat, kde je v něm zasunutá Láska. Není jen za agresivitou kdesi uprostřed, to je jen polovina pravdy. Bojuje proti Ní, to je to celé. K svému překvapení se dozvěděl, že právě přílišná radikálnost zážitku Lásky byla důvodem k tomu, že se mu ji nepodařilo zavolat. Neuměl by pak žít, jak je zvyklý.
Druhý den už jasně pochopil, že psaní odtahuje od prožitku, ničí esenci myšlenek - vnímání bohů. To má přicházet, když je potřeba a ne z paměti. Zapsat postřeh který dostane je směšné a zbytečné hamižnění. Bůh je bohatý, nemusí si pamatovat, Tvoří!
Při večerní meditaci zavolal vnitřní Lásku. Řekla mu, že platí oboje, nadvědomí ji nechtělo uvolnit proto, že by ho to přetížilo i že ji moc neberou. Na její uvolnění je nutná zevní pomoc Pannou Marii, kterou též zavolal. Řekla: Jsem ráda, že sis Mne zvolil. Pomohu ti, ale budu potřebovat tvoji pomoc, tvůj souhlas. Obracej se s ním denně na mě a uvidíš jak to půjde. Láska je neposkvrněnost.
Ve snových symbolech se dozvěděl, že je zmaten tím co se děje, neumí myslet dopředu. S tou láskou to dopadlo jak bylo jasné už dopředu. Neuvědomuje si, že tu Lásku vlastně nechce, že dělá vše proti ní. Touží po ní jen ze zvědavosti. I celý jeho vztah k duchovnosti je jen hra. Jaký je správný vztah? Na to má přijít sám. Je poděs a při jednání s druhými se chová jako slon v porcelánu, to láska nedělá.
Nevyzná se v situaci ve které je, nevidí do sebe, jedna jeho část by nejraději utekla od duchovnosti. Stále někoho násilně učí a ne a ne se dát dohromady. Na závěr mu Inteligence řekla: Uklidni se a uvolni, harmonizuj, nepřeháněj to stále. Buď v pohodě. I když to děláš blbě, jsi jeden z pomocníků Boha. Jsi zcela nerozhodný jak na to jít, duchovnost jsou tvé hračky, rád by sis s nimi hrál, ale stydíš se to dát jednoznačně najevo. Ale stejně si s nimi hraješ. Ale přijde čas, kdy si už nebudeš moci hrát, vezmeš to vážně. Nedělej teď chvíli nic, jen odpočívej, vyzrávej a nic nepiš.
Ve snových symbolech mu ukazovali, jak je hrubý a střílí po svých odpůrcích, místo aby je miloval. Přitom mluví o potřebě lásky.
Měl by se rozhodnout, zda chce opravdu pracovat s Láskou nebo ne. Zatím tomu mnoho nenasvědčuje v jednání že chce. Jeho duchovní proces bude ještě dlouhý a bolavý.
Jaký máš k Lásce vztah, 5,3 ko? Vydává se do utrpení. V čem je Láska jiná? Nekritizuje, neútočí, je něžná.Je cítění a soucítění i když někdy bolestivé. Kristus mi po dvou letech řekl, abych Ji chtěl a Ona přijde, zařídí to.
byla na jaře 1999
|
|
|
