33 minut před půlnocí

V celém bytě je ticho, jen vrtulka v notebooku občas zavadí o plastový kryt. Už jsem si na tenhle zvuk zvykla. Notebook mě hřeje do klína a mě se konečně podařilo připojit na net:

XOndra: Ťuk, ťuk...

Jana70: Čekáš dlouho? Promiň.

XOndra: Na tebe čekám rád. Jsem tu ale jenom chvilku.

Jana70: Kočky mi nakousaly kablík k telefonu a tak se teď nesmím moc hýbat. :-)

XOndra: Včera jsme se ale „hýbali“ spolu docela hezky, ne, :-)

Jana70: Nezlob! Budu se červenat :-)

XOndra: Tak to ti nevěřím.

XOndra: Už mi zase chybíš a to jsme bez sebe 32 hodin...

Jana70: Taky počítám minuty :-(

XOndra: Zítra si pro sebe „ukradneme“ alespoň 15 minut. Chceš?

Jana70: P. mě vyzvedne v práci. Zítra nemůžu. :-(

XOndra: Uvidíme se tedy až v pondělí?

XOndra: Nebo ty už nechceš abychom se viděli?

Jana70: Jsem zmatená, jsem ráda že tě mám ale stejně mám pocit, že to takhle nechci.

XOndra: Vždyť je nám spolu tak nádherně. Co ti vadí?

Jana70: Já vím, užívám si chvíle s tebou. I teď je mi krásně. Ale je to šílený...

Jana70: Je šílený probouzet se ráno s myšlenkou na tebe když vím, že vedle mě leží Pavel a pootevřenými dveřmi koukám Evičce do postýlky.

XOndra: Nevím co na to říct :-( Chtěl jsem ti do života přinášet radost a ty se teď trápíš.

Jana70: Láska bez trápení prostě neexistuje. Trápím se a tedy žiju! Díky tobě.

Jana70: Poslední roky jsem nežila. Vždyť to víš.

XOndra: Nevím, vypadali jste tak šťastně. Pořád jste byli spolu, žádné hádky.

Jana70: Nehádat se a být šťasný má k sobě stejně daleko jako černá a bílá :-(

Jana70: Každou tvojí smsku otevírám s větším vzrušením než když se mě P. dotkne...

XOndra: Tohle neříkej. Nechci vám vstupovat do života. Myslel jsem, že to, že jsme spolu bude „něco navíc“. Nemůžu ti nabídnout víc.

Jana70: Uvažovala jsem nad tím, jaké by to bylo, kdybychom byli jenom spolu...

Jana70: Každý den bych se probouzela vedle tebe, dělala bych ti snídani a ty bys mi četl něco z knížky...

XOndra: Moc si mě idealizuješ. Znáš mě hrozně málo.

Jana70: To málo co znám se mi moc líbí...

XOndra: Taky se mi líbíš ... Ale nemyslíš to vážně s tím, že uvažuješ o tom opustit Pavla?

Jana70: Ty bys mě nechtěl?

XOndra: To není důležité jestli bych tě chtěl nebo ne. Především nechci ničit tvůj život! Myslela jsi i na Evičku?

Jana70: Myslela. Hlavně na to, že nechci aby žila ve vztahu bez Lásky.

XOndra: Ale my přece našim setkáním také neříkáme „láska“... Nemůžeš srovnávat to co k sobě cítíte po šesti letech s tím, že si spolu užíváme první doteky, první smsky, první milování....

XOndra: Po chvíli bych ti připadal úplně stejný.

Jana70: Ty mě nechceš viď?

XOndra: Nevím co na to říct. Chci tě. Vždyť to víš.

Jana70: A chceš nás obě?

XOndra: Počkej, jak obě? Myslíš s Evičkou? Neblázni, skoro se neznáme, jsi vdaná, máš přece Pavla....

XOndra: Co by na to řekli rodiče, kamarádi, známí...

Jana70: Nevypočítávej tady ty překážky. O všem jsem poslední dny přemýšlela.

Jana70: Je jen na tobě co mi odpovíš.

Jana 70: Chtěl bys nás?

Jana70: Jsi tam?

XOndra: Jo, jsem tu. Jen jsem otvíral okno. A taky, přiznám se, nevěděl jsem co napsat...

Jana70: Stačilo napsat chci tě / nechci tě.

XOndra: To není tak jednoduchý. Tys to mohla promýšlet ale já to vím teď pár minut.

Jana70: Snad víš co cítíš, ne? A jestli nevíš, nebo váháš, tak to je taky odpověď.

Jana70: Nejsi si tedy jistý, viď.

XOndra: Jsem si jistý. Nikdy bych to bráchovi nemohl udělat. Prostě ne!

Jana70: On to pochopí. Třeba se taky v našem vztahu trápí.

XOndra: Už dost prosím tě. On tě miluje, vím to. Nikdy by to nepochopil. Vážně jsi zešílela.

XOndra: Kdybys jen věděla, jak hezky o tobě mluví, jaké plány má s Evičkou, s vaším domem...

Jana70: Ale když já teď myslím pořád na tebe. Je mi smutno když se nevidíme.

XOndra: Už k vám raději nebudu chodit. Nebudeme si ani psát, jo? Musíme to skončit.

Jana70: Jak myslíš že Pavlovi bude až se dozví o našem víkendu na chatě, o smskách, mailech?

XOndra: Proč by se to dozvěděl? Nemáš důvod ho takhle trápit.

Jana70: Že to říkáš zrovna ty! Nesnaž se ho chránit, vždyť sám víš cos mu provedl.

Jana70: Jestli se se mnou už nebudeš chctít vídat všechno mu povím.

XOndra: Nebudeme se už dnes trápit, jo? Tohle chatování nám moc nejde. Půjdeme raději spát, jo?

Jana70: Půjdeme. Zalezu si pod peřinu a nechám si o tobě zdát.

Jana70: Napíšeš mi zítra? Nic neskončí viď?

XOndra: To víš že ti napíšu. Pa

Jana70: Pa a krásné sny ...