kamení nebolí krev zaslepuje a vlasy lepí na čelo
dorotka vyspává sedm dnů od sazí oka neotevřela
Marjánku holku nešťastnou tak tu už pochovali nebylo peněz na plačky mlčelo ráno steklo po špičkách a pryč
na polích dozrálo a uvozhřenci nosí o polednách bědy
občas se další kámen i trefí co ze mě Marjánka odešla je ve vesnici hukot bez medu
možná že po lesích se dohledám děti jsem svěřila andělíčkářce dřív je měla mít na starost
zastavila jsem postel na rozcestí dorotku uložila do mechu vedle té pravé a vybrala se na půlnoční stranu
už se stmívá |