Káj a Gerda - Nestvořena pro lásku

Proč mě nemiluješ

za to, že jsem Gerda

Co na tom, že jsem

troje boty prošlapala

a nezdolala přitom

ani jeden kopeček

(čtvrtý pár nosila jsem v batohu

smál ses, že ho mám plný knížek)

Řezavý sníh mi vypálil do dlaní

dávné znamení Nicotné

oči ve vánici

záminka k nicnevědění

Krůpěje krve ve stopách

(to staré jizvy)

teplé a stále v bludném kruhu

nedovolí

k tobě se schoulit a povídat...

(zabij duši rozpukanou přáním

nesmí prosit tajně na kolenou)

Neboj se

moje dlaně přece za mě mluví

při svíčkách splněných přání

z tisíců nocí vysněných

Neoblomily tě

(tisíce krutostí lásky

oněmělé na Ostrově

bez drápků

to s prsty radši krvavými

zachraňovala bych tě znovu

spolu s rybami)

Opouštíš mě

Markétu bláznivou

Nemůžu křičet

a můj pomalu chladnoucí pláč

není dost rychlý

aby stačil proniknout

k tvému srdci

Jiná ústa budou smět

Jen pro mě

výmluva zůstává stále stejná

Stvořena pro smutek

(pro lásku jiná) a víra je dar?

V co ale věří

něhou nedotčená

panna z ledu vytesaná?¨

Ani ke hraní už není

Proč mě  nemiluješ

zato že jsem

Co na tom, že jsem

neumrzla v horách

při svém vymýšlení

opravdových chvílí

Teď na rovině

zamrzly ve mě jen slzy

sklouzly k srdci a...

zacinkaly slabě¨

To ten střípek, Káji