ztratila (Občasný)

Schizofrenní hodnocení:

+ smysluplný, kultivovaně napsaný příběh, práce s jazykem - některé obraty vyloženě pěkné

- nevyzařuje to žádný dětství, příliš zřejmo, že jde o tvou úvahu vtělenou do příběhu, psedoší moudra.  

Lamarski (Občasný)

Na mě to moc dětsky nepůsobilo. Myslím si, že každý čtenář si realitu přizpůsobí vlastní imaginaci. Já to vzala jako retrospektivu, třeba jako nějkou vzpomínku okomentovanou vlastním dospělým já. Pro mě tedy fajn.

MiKa (Občasný)

mně tedy taky příliš nevadí dítě, které je zjevně vzpomínkou, vyprávěnou dospělým, dokonce je to takto autentičtější - spíš bych se zastavila u jinýho problému - tedy alespoň podle mýho -- cítím z textu sebelítost - to mi nesedí

ale jinak - annandale se určitě dokáže vyjadřovat na úrovni

ztratila (Občasný)

Asi jsem svůj názor formulovala příliš stručně a příkře, tudíž ještě jednou, se stejným výsledným znaménkem:

Nepřistupovala jsem k tvému textu s předsudky a ačkoli jsem si původně významně nevšimla jeho přesného zařazení, stále ho považují spíš za povídku, než co jiného (esej, úvahu).

Máme tu text o dětství, vypravěčem je dítě. Tady jsem zaregistrovala jeden významný rys, vlastní více autorům "dětských textů" - aŤ už deklarují cokoli, jde jen o jejich  (tvou) "povrchovou", dospělou úvahu, při jejíž realizaci se musejí kontrolovat - u tebe je to patrné už primárně na jazyku, který je spisovný, kultivovaný, najednou dětský a najednou zase kultivovaný a pak zase dětský - nemá to na první pohled žádnou logiku, odůvodněnost, jako by ses to - snad i nevědomě - nějak snažila ukočírovat, ovlivnit. Na mě to působí trochu nepřirozeně a rušivě. Netvrdím vyloženě, že to je vždycky špatně, ale mám na to spíš negativní názor. 

Zdroj inspirace s kvalitou díla jistě souvisí a dalo  by se o tom dlouze a krásně špekulovat, ale já jsem tohle téma neotevřela, tudíž bych je sem nemíchala.

Neobvinila jsem tě z toho, že sis tenhle text vycucala z prstu, dokonce ze zištných důvodů, to je ostatně tvoje věc. Měla jsem na mysli něco jiného: je jednodušší, méně namáhavé a "úspěšnější"  (kvalitativně) napsat fikci, prózu, příběh, než něco abstraktního z oblasti pocitů a ještě více mystiky. Velice často - aniž by se zmíněné myšlenky daly samy o sobě označit za lež, přetvářku, hlouposti - prostě vyzní mělce, uměle, nepřesvědčivě.

ztratila (Občasný)

Na svůj názor na mě i na cokoli jiného máš samozřejmě plné právo, nemíním do toho nijak zasahovat. Jako by tě ale při formulaci téhle výtky ovládly emoce, takže výsledek je skoro nesrozumitelný.  

Pochopila jsem, že máš pocit, že literární příspěvky má právo - či dokonce schopnost - hodnodnit a snad i vstřebávat pouze také literát, prozaik či co. Podle mě  je to názor chybný a hloupý. Jak se říká, nemusíš být zedník, abys poznal křivou zeĎ. jeden z našich největších literárních kritiku Šalda (chraŇ Bůh, že bych se s ním chtěla srovnávat!!) byl v tomhle směru absolutní špička, a literát přitom dost mizerný.  Ono "co mi budeš povídat, sám jsi nic nedokázal" je přece tak laciné...

Příspěvky jsem tu samozřejmě měla, ale smazala jsem je, protože se musím soustředit na jinou práci.  

"Neni to o srdecne, otevrene komunikaci" - no, to fakt ne, jednak otomování je opravdu brrr, jednak si nemyslím, že srdečnost je v tomto směru nezbytná.

Co se češtiny týče - myslím, že máš jistý jazykový cit a tudíž nechápu tvou zhrzenou poznámku. To tvoje rozdělení samozřejmě neplatí, záleží na mnoha okolnostech - schopnostech autora, vkusu čtenáře, situaci - tatáž jazyková vrstva může v různých situacích vyznít různě. Hau.)   

ztratila (Občasný)

1. Ne, my se bavíme o tomtéž. Myslím, že argument Pokud chceš kritizovat moje psaní, ukaž mi, cos napsal ty, je-li to dostatečně kvalitní je laciný a naivní - více lidí spíše čte, než píše. A tato bilanhce zdá se mi dokonce optimistickou. Já nemám důvod svoje díla sem vracet - původně jsem se dokonce domnívala, že redaktoři by tu svoje beletristické příspěvky publikovat neměli - ale to je jiná věc. Při mém psaní je pro mě fatální názor jisté malé tlupy chudáků, jimž svoje texty pravidelně vnucuju, je mezi nimi jeden prozaik a dva básníci, lidi z druhé strany břehu i jiní "prostí čtenáři" s velmi různorodým, svébytným vkusem.

2. Pseudošení je můj patvar, ale otomování je běžně užívané slovo. A taky poměrně rozšířený nešvar, na který jsem alergická. Více a kompetentněji viz http://www.virval.com/1/1-19.html

 
3. No, ano, já jsem přece nenapsala, že jsi zhrzená. Pouze tak vyzněla ta tvá poznámka o jazykových vrstvách - chtěla jsem tě uklidnit, že to tak není. Netvrdím, že to nemohlo být uklidnění zbytečné.

4. Asi jsem trochu punk, ale nevidím důvod k těm tvým imperativům ohledně mého chování.

Hau.

ztratila (Občasný)

Tak já ještě zareaguju na neredukovanou podobu tvojí poznámky, na niž mi přišlo avízo do pošty -

Neskrývám se v anonymitě. Myslím, že tu jsem snad i méně anonymní než ty. Moje příspěvky tu visely, ale smazala jsem je a v dohledné době to tak zůstane. Nevím, co si představuješ pod takým slovem dostatečně, ale s mým přístupem k hodnocení se to má tak: k prozaickým příspěvkům přistupuju pečlivěji, snažím se svoje hodnocení nějak zdůvodnit, upozornit na místa, která mě v jakémkoli smyslu slova zaujala, zejména v případě, že autor zvolí možnost "hlubší kritika". Samozřejmě lépe se zdůvodní negativní názor, pokud text funguje, není snad ani třeba se v tom nějak pitvat. Pokud autor s mým hodnocením nesouhlasí, popřípadě má zájem o ještě hlubší kritiku, pokud mě na to upozorní, ráda mu vyhovím. Hodnotím i příspěvky v jiných rubrikách, tam ale často zůstanu jen u prostého bodování. Ale i tu - když mě někdo vyzve nebo vydráždí, taky se pustím do hlubších hlubin. V tvém případě jsem myslím vždy svůj názor zdůvodnila dostatečně.   

Nechytám tě za slovo. Čtu, co píšeš, reaguju na to. Nemůžu za to, že se ti to nelíbí.

O tom, že momentálně pravděpodobně víc používáš angličtinu, vím. Ani tě nepodezřívám z toho, že běžně užíváš všechna běžně užívaná slova, to bys byla zavřená v ústavu někde na pozorování jako rarita, což myslím nejsi, pokud teda nemá akáda výsuvný pracoviště v Austrálii jako CIA v Polsku:)  - Šlo jen o takové drobné podotknutí, myslím, že píšící člověk by si toho měl být  vědom. 

Já snad i chápu, že tě můžu svým postojem, svým vyjadřováním štvát, ale nezapírej ten emocionální náboj, kterej tam holt prostě je.)

stanislav (Stálý)

Tak takhle dobrou věc jsem tady ještě asi nečet. Napsaný to je fantasticky. Člověk netuší, zda sní, bdí, ocitne se úplně v proudu Tvý imaginace. 

Jsem si to pro jistotu střihnul ještě jednou a pomaleji. To nemívám moc ve zvyku, ale tenhle text si o to skoro sám řekl.

Máma je Země! bum! ...a do toho ty tahanice s matkou o zablácenou podkolenku... úžasný...

jak sama píšeš, že ten text je osobní, tak mně tedy přijde, že setsakra, že si toho, kdo to čte, zveš chtě nechtě přímo do svý hlavy...