|
| |
 |
Návrat ke kořenům
Autor: romann (Občasný) - publikováno 22.8.2001 (08:26:53), v časopise 27.8.2001
|
|  |
Návrat ke kořenům
Začínám pravidelně dýchat a uvědomuji si Sílu, která mnou prostupuje. Tři dráhy sil v trojrozměrném prostoru prochází oblastí srdeční čakry. Velice rychle se dostávám do „říše světla“ a začínám pociťovat svoji celistvost, všeobjímající pocit nekonečnosti prostoru a času. Volám svoje vyšší Já, svého boha v sobě (hierarchie nemám zrovna v lásce). Velice rychle navazuji kontakt a cítím ohromný příliv energie. Napadla mě otázka hloubky ponoru, byl jsem však s nadsázkou odbyt tím, že na malicherné otázky jen plýtvám silou. Musím prý cítit, že jsem ve svém pravém Domově, nic hlouběji již není. Vše se se mnou počalo motat, vnímal jsem existenci nekonečné Síly, která však nebyla mimo mě – tvořil jsem tuto Sílu. Nebyla ohraničena prostorem ani časem, byla Alfou až Omegou všeho. Nepociťoval jsem ani údiv, ani bázeň, jen nekonečnou Radost a Lásku – „Byl jsem tou Silou“. Náhle jsem si uvědomil Vše – smál jsem se a brečel zároveň. Neuvědomoval jsem si svoje tělo, jen dech. Zkusil jsem přestat dýchat, nedýchal jsem a přesto byl. Cítil jsem tlukot srdce. Nebylo to však fyzické srdce, byl to rytmus, vibrace ve mě, vyplňující vše. Neexistovalo nic než vibrace a energie...
Pochopil jsem, cítil, že dál...., dál již nic není. Vše projevené je jen modifikací základu - Já jsem, jen projevenou částí, a zároveň Celkem. Snažil jsem se přijít na něco, co by tvořilo vyjímku v tomto scénáři – rozběhl si mi, rychlý sled realit, příběhů a vizí. Byl jsem Vším současně. Dobrákem i lumpem, ohněm i vodou..., prostě Vším. Smál jsem se... Do této chvíle jsem se stále snažil pochopit kým jsem a dostat do naprosté harmonie a náhle jsem pochopil, že Já jako Celek jsem rozehrál tuto hru rozštěpení a sjednocování, zapomínání a nalézání, prostoru a času – nic z toho neexistuje a přitom je vše tak skutečné (jak rozporuplné, jak nelogické a přitom nádherné současně).
Dostal jsem náhle strach z toho, že by tato božská Hra skončila a já zůstal Sám – celistvý, ohromný, mocný, ale Sám. Tak rychle, jak mě tohle napadlo, jsem si uvědomil, že to nikdy neskončí, jelikož osamění a stagnace je tím nejstrašnějším co by mohlo nastat, to si jednoduše nedovolím. Byl jsem rád, že mohu dál být Sám Sebou, nalézat cestu k Sobě nekonečným počtem cest, kde všechny jsou ty správné. Přestal jsem cítit falešnou odpovědnost za černé ovce ve stádě, jelikož bez nich by to vše nebylo možné.
Vrátil jsem se k nutkavé otázce co z tohoto poznání vyplyne pro můj reálný život v hmotném těle. Jaké je mé poslání, jak postupovat, abych cítil jednotu i v normální realitě? Odpověď jsem dostal okamžitě – cítil jsem Celek i části Celku, které tvořím v hmotném těle, uvědomil jsem si svůj úkol. Úkol cesty prožívání, lásky a nalézání svých dalších částí. Vždyť cestu, názory a vše kolem mohu kdykoliv změnit, vše mě však i tak povede k Jednotě a Lásce, která je tou nejčistější formou Bytí, jelikož tvoří Celek. V té chvíli jsem věděl, že již dávno jsem se rozhodl pro návrat, stejně tak i ostatní části se rozhodly pro odloučení. Chápal jsem všechny a všechno a nic nebylo špatně....
Bylo mi nádherně, přestal jsem toužit po čemkoliv, jelikož jsem vše měl. Kouzla nejsou, jen pochopení, že jsem Vším mi dává moc nad částmi - jedna část dovoluje druhým aby s ní manipulovala podle záměru (tak jako jedna ruka pomáhá druhé v díle). Věděl jsem, že žádný okamžik nebude od této chvíle stejný, cítil jsem volnost a sílu – jako Fénix vztanoucí z popela. Pomalu jsem se vracel do těla, vnímal jsem dech, vracel se mi pocit prostoru. Probral jsem se..., začala letní bouřka. Musel jsem k oknu a smál se.
|
|
|
