Brečel bych...
Proč? Já vlastně ani nevím,
ležím na posteli a jen tak přemýšlím.
Mám podle některých vše na co jen pomyslím.
To je hloupost!!
Mám pocit,že už to nevydržím...
Slzy se mi hrnou do očí
a mé srdce se mi málem žalem rozskočí.
Má duše si připadá jako bílý hadr,
který někdo do téru namočí.
Stále přemýšlím, proč vlastně,
proč mi tak je a už to asi i vím...
Je stále něco,co nemám,
asi už tušíš co to je..
Ano jsi to TY!!!
Já bych Tě tu chtěl teď mít a obejmout,
sevřít ve svém náručí,
velkou vášní a něhou zahrnout,
a z celého svého srdce přát...
kéž by to tak mohlo navždy zůstat
nebrečím...
to mi jen něco spadlo do očí...