Tma-je všude okole mně

obklopuje mě, objímá mě, prochází mnou.

Tma- její mateřská náruč mě objímá a jemně mě hladí,

laská tváře rty a celý zbytek mého těla.

Prostupují jí pouze obláčky.

Obláčky kouře, který vychází z mých úst,plic.

Tyto bílé obláčky na chvíli pohltí tmu a lehce se rozplynou ve vzduchu nasyceném vůněmi deště, trávy, tabáku.

V tento moment byly sice obláčky poraženy, ne však navždy.

Vždyť vím, že zítra opět bude den, světlo, život.

Těším se, až bílé obláčky opět pohltí každičký kousek světa

...Už brzy...