S pocitem beznaděje

klouže střípek po žíle,

s cinknutím dopadá,

rudá je košile.

Rudé je hedvábí,

i bílá krajka je teď rudá,

sedá si do kouta,

země je studená

a svět se točí,

hlava se motá,

zavírá oči.

Pláče.

Pláč tiše ustává,

ona se usmívá,

po klice sahá.

Pozdě.

Dívka jak anděl kouzelná,

v košilce od krve,

něžná a nádherná,

zklamaná poprvé.

Možná, že šeptala,

však zemřela tiše

…a plakali andělé.

Pro ni.

Pro pozemského anděla…