život na okraji gramofonové desky ..a máma mě varovala, abych nepouštěl desky třiatřicítky na sedmdesát šest..že prej mi to zůstane..a o tom, jak jsem rád, že jsem ji neposlech..
jsem estét
pod haldou sbitých okenic
propálených desdemoniných rukávů
- jsem jako nedotčená klávesnice! –
vzkřikl ruský nihilista
- jsem jako klávesnice šílené sekretářky! –
oponoval mu ruský nihilista
kartografka mi věští
z vrstevnic dlaně
zítřejší kávovou sedlinu
z jejího úsměvu
oživil jsem surrealistickou skupinu Šídlo
vlétl do šachového klubu
a zpřeházel židle
během okresního příboru
malá šachistka
dala mi razítko dámou
SPECIMEN
políbila mě na čelo
a odešla ke svému učiteli tance a vytrvalostního hledění do dálky
který se však zdržel ve slévárně
na pravidelně – povinných kursech
stolujme přeborně
bezprisorní dívka
tedy chtěla změřit hloubkou kaluže
výšku svých kotníků
popadla housle
a zahrála právě nadechujícímu se Nemovi
skladbu nemovitostní
not prostou
sotva linek popadající klíče..
a takhle to s ní jde stále
do kopce
do kopce
do kopce
|