Až /nepochvalné polaskání/

ďábel s přivřenýma očima

jedním pohybem strhne podvazkový pás

a potrhanými punčochami  fialových odstínů

čertovsky ovine Karlův most

do pružných lamel antisplínu

Až

potom chvatně upne

opilecký třas

do brokátem a krví vyzdobené svěrací kazajky

podivně drnčících kolejí

cizích jazyků,

Až

bude nemračno,

ale ani jas

a přivandrovalci lačně oklovou osrdí

a medovinu stehen

našich žen

/ jen jednou, pro zábavu, jak mají ve zvyku /

a vnoří rozeklané jazýčky

do naší krajiny

/ za našimi nehybnými zády /

a budou křičet:

Co Vám je!

vždyť přece smrt nebolí

a záhy

Až

postaví přenádherně

hnusný hospody,

jen z čirého skla a kovu,

pivnice s umělým akváriem

a plastovými nohami u stolu,

hned vedle zbytku českého slaměného stohu,

s výhledem do zohyzděné krajiny

a torzem barokního kostela,

co nedohlédne k nebi,

natož k Bohu

Až

zapomenem dětem vyprávět pohádky

a český Honza bude jíst hambáče

a  nebude to Honza,

ale Ian nebo Johny,

/ muži teskní

a chlap, ten prý nepláče…/

Tak tehdy

se    s e j d e m e,    

potají a při svitu louče

v zednářském podzemí,

/ možná pod pumpou,

možná pod bankou nebo

pod sklepením mekáče…/

dáme nohu přes nohu,

bradu pod hlavu,

srdce do dlaně

a přečteme si konečně tichým hlasem

ty     t o t á l n ě

               zmagazínovaný

                                        básně…