„Jenomže mě tohle nechutná!“

pomyslel si Jeníček nad hody z vody na přivítanou

jenže kdo by se odvážil říct to nahlas, seděl mezi nimi jako nakynutý knedlík

v uších mu pořád zněl ten hrozný křik, který slyšeli, když utíkali lesem, a k tomu ty neodbytné výčitky svědomí

Mařenka teď bude dostávat na přilepšenou, to se ví, vypadá příšerně

jenomže jí to patří

prý mu zachránila život, hm

stejně je to pomluva, že ho Ježibaba chtěla sníst

Jak to mám udělat, aby si mě všiml

chodím celá v červeném a pořád nic,

asi se budu muset nechat sníst vlkem, aby mě mohl zachránit

radši do toho namočím i babičku, třeba bych mu nestála za to

no jasně, vlk je trouba, mohl by na to skočit

a já vím, že nikdy nekouše

jen ty trávicí šťávy mi dělají trochu starosti

ale co - teď anebo nikdy!

Tak Růženko, už jsi prosnila sedm let

rozluč se s tím, že tě přijde probudit princ, bude to rána palicí do hlavy

už jsi jich pár dostala, ale nestačilo ti to

teď už nebude úder mírnit korunka sebelásky

chceme po tobě jen to, abys pracovala osm hodin denně jako všichni

jen to, abys byla normální

neboj se, všechno dobře dopadne, však ani nemůže jinak