Je říjen, už měsíc

už měsíc a půl v první třídě

kolik špičatých a hranatých nedosažitelných světů

ukazuje kulaté neproniknutelné tváře

bílé, svítící, s jemnými krátery

osmáci a uhrančivá morfologie jejich výkřiků a kresbiček po lavicích

Je říjen, jsem v Paříži, sháním kluka na noc

pod kožichem města, s punčochami večera

ze tmy se nabízí páry lesklých očí

v řeči, kterou stáří zapomíná

Je tu říjen, vaří kaštany a úzkost

příliš velkou, musí ji naolejovat

olejem ze školní jídelny

budoucnost bolí a je vzdálená

Spoj to

napětí odmysli

osnovu podrž