|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Asi jsem starý
žertuji s barmankami
Nic než nápad
Nic než touha
A možná trochu smrt
Básník Petr Krásný dopsal poslední verš a zamyslel se. Mělo by to být napsané na pivním tácku. Na ošoupaném pivním tácku. Ne! Na papírovém tácku prochcaném pivem a smutkem. To je ono!
Zamračil se, neměl by tolik používat vykřičníky.
Petr Krásný měl ale pocit, že z přídavného jména "prochcaný" dýchá život tak, jak si jej představoval. Život opravdového umělce, plný zmaru, alkoholu a utrpení.
Básník Petr Krásný byl bohužel abstinent. Ne snad, že by alkohol odmítal z ideových důvodů ( co by to byl za básníka?!), ale již po prvním pivu zvracel. Prostě měl takovou nemoc.
Ale jinak byl úplně normální. Alespoń to o sobě tvrdil. Alespoň to tedy o sobě tvrdil krásným dívkám. Tedy většinou tvrdil, že hovoří pouze s krásnými dívkami.
( ukázka z připravované autobiografie pracovně nazvané Opravdové utrpení.)
|
|
|