Tetelí se dým

Sedím si jen tak opřen o futro

na balkonu čtvrtého patra bohnického panelákovna

a líně vyfukuju kouř,…

Trochu nahoru

a vlevo

          a šikmo vpravo

a taky maličko směrem dolů

na bývalá blata a močál.

Dnes se tam tetelí Hrad a taky Praha…

Plná prokletí.

/ zrovna poklekla k tajné rozkoši /,

plná zmaru a obscesí,

žádostivá lásky a nejednoznačností políbení.

Troufalá v krutosti,

vyhraněná

a přesto bez pokynu ke smrti…

Je naše a nikoho,

všech časů milenek,

tak nevěrně svá…

S každým stoletím má někoho…

Sedím a naslouchám jejímu šumu,

trochu to v něm duní,

kdesi je slyšet křik,

je jiná a přesto stejná,

/ co je mi do toho /

Hodně!

Pojednou kvílí a šeptá zároveň…,

kouřím vajgla zapomnění.

Neměň se lásko,

nebuď mě

a nechovej se dokonale…

Neměň barok za plastiku

umělého okvětí…

Prosím tě, lásko

Nenuď mě…

Nebo budem prokleti…