|
| |
 |
Poezie bez přívlastků, aneb: nač ty kolem kecy - jděte rovnou k věci!
Autor: m6k (Občasný) - publikováno 23.7.2001 (00:30:43), v časopise 25.7.2001
|
|  |
(Výběr ze sbírky: "Mapy městské ornitologie"
s motem:
"Raděj být vrabcem na střeše,
než holubem v hrsti..."
HAPPY-DEPY CHRISTMASS
-----------------------------------------
Osmažené ostrůvky veky
proháním harpunou lžíce
uprostřed hlubokého (talíře) rybího moře.
Na hladinu pomalu opadává jehličí.
Svíčka kane na počest (a ubrus)
narozeninové oslavy Ježíše Godsona.
Toho maníka co se drží
už dost set let na žebříčku hitů
ještě stále pár tisíc prodanejch výlisků
před Májklem Jacksonem.
Sic do dortové svíce se nefouká
na programu smích a dobrá (happy birthday) nálada .
Dceři svítí oči - žena září
jak se povedlo osmažit rybě (pro štěstí) zlaté podkovy.
Balíčky nedočkavě šustí
pod borovicovými větvemi (v betlémě)
vánočním balicím papírem po koberci.
A já najednou (jako když kost zaskočí ) si vzpomínám
na příhodu kolegy z kotelny
kterou vyprávěl o jednom příteli:
Jak mu u štědrovečerního stolu (zničehonic) ruplo v kouli
(jak ve skořápce vlašského ořechu)
a on se rozbrečel a všechno to vyklopil.
Mezi kapry a bramborový salát.
Před manželku a do náruče dětí
k nohám tchána s tchýní.
Pod vánoční stromeček.
Hlasitý srdcervoucí zajíkavě dospělý vzlykot.
O tom jak bez ní (té osmnáctileté) prostě nemůže žít.
A začala řvát i manželka po ní se rozbrečely děti
tchýně práskla dveřma tchán se opil
tak, že se dvě hodiny nikdo nemoh´ dostat na záchod.
Dárky zůstaly nerozbaleny do druhýho dne.
Pohozeny pod stromem až do Božího hodu
(né kamenem - dosud ne soud).
"Samozřejmě" vyprávěl kolega:
"že do půl roku z toho nebylo nic.
Mladá si našla jinýho kořena.
Jen vánoce v prdeli.
Jen vánoce v prdeli."
Smáli jsme se až huby bolely.
Až močový trubice zvlhly.
Vodařka se přišla podívat co se děje
a šéf si myslel, že tam máme nějakej chlast.
Teď, nad talířem dozlatova osmažených
(jen o led za oknem zazvonit) podkov z kapra
jehož kosti opatrně hledám jazykem za zuby
abych je bezpečně odložil na (obětní) talíř
- to vůbec nechápu
že jsem se mohl smát.
Dokonce jako bych cítil
po vnitřní straně tváře
stéká mi slza.
Ale (naštěstí) vedle z pokoje už cinkot.
Netrpělivé vrnění rolniček.
"Myslím, že už tu byl..."
Tak (pojďme je rozbalit)
"Marry Christmass
a ŠŤASTNÝ A VESELÝ..."
Tedy PF....
Inzerát na život
ve kterým bych chtěl bydlet.
-------------------------------------------------
Odcházel jsem na tramvaj
a nebyl,
bílými tvářemi odvlečený, velký Indián.
Tiše jsem mlčel a říkal tak všechno
ale nikdo z anarchistů kolem mi nerozumněl
a možná ani já jim.
To jen moje duše Williama Blakea
jako tělo Johnyho Deppa v kánoji odplouvala
ze squatu na Ladronce.
A věděl jsem, že dělám jen další špatnej krok.
Mrtvý muž.
Neboli: White stupid man
jenž měl zůstat jako Xebeče
(Who talks loud and say nothing...)
věčně stojící na stole
s honícími se psy pod zřevěnělýma nohama.
V objetí s tím - co bych chtěl žít-.
V objetí s tou - co bych chtěl žít-.
Odcházel jsem na tramvaj
ze squatu na Ladronce
a cítil, že měl zůstat.
Zůstat v objetí na desce stolu.
Ten který nemluví a říká všechno.
Daleko od hlučící klimatizace
tohoto trhajicího se,
ze řetězu utrženého psa.
Tržního světa
Společnosti Super Progres Ultra s.r.o.
Obleva
--------
Kamení sype se ze srdce.
Lidé vzdychají úlevou.
Ledy oblevou.
Kry se zlomily
kůže pokryla se krupičnou kaší
husí krupon strachu.
Mráz křupavě skáče po žebrech,
ale už nemá sílu dupnout.
Zapomněl svá ledová kouzla.
Není jak přejít po hladině suchou botou.
Nezbývá než vstoupit
mezi otužilce s hroší kůží,
s plombou rampouchu v zubech.
Jen sem tam
vratká kra,
které se člověk lepkavě přidrží.
Už nic víc
- ledy se zlomily.
Na náledí
popel sype se ze srdce.
Kameny vzdychají úlevou.
A lidé pukají oblevou.
Mystika - Lingvistiky
----------------------------------------
Samozřejmě, že jedno bytí stačí.
Není proč vícekrát být člověkem.
Některé jazyky
jsou však výstižnější.
Například španělsky:
řekne se něžné (slabé) pohlaví -
"Sexo Débil"
A umíte-li ke všemu ještě anglicky
pak vězte,
že správná hispánská výslovnost
tohoto stvoření je:
"Sexo dévil".
Není proto bezpečné
mást více jazyků.
Na chodnících Babylónu
Zůstaň jen jednou člověkem.
STOPAŘ
--------
Ve vysokých botách
zradě v patách
bahnem kráčí odplata.
A ty,
rád by ses vrátil
z louže (aspoň) do bláta.
Únava (z) Poezie /1./
----------------
Pořád ty dokola
lámané vize,
obrácené obrazy,
pocintané pocity,
naládované nálady.
Prstíkem se v tom nimrat,
hrotem pera rýpat,
zaznamenávat otisky
prdýlek prstů do kláves...
A vyzkoušeli jste někdy ?
Celý den nejíst
a večer si převařit
dva litry vody.
Nebo i míň
vám bude stačit míň
docela určitě.
Je třeba ovšem
mít dopředu koupen
závěsný plastikový vak
a gumové hadice,
spojky a přepouštěcí ventil.
A hlavně umělohmotnou irigační koncovku
vypařenou horkou vodou.
Tu potom pomazat tukem
nějakou běžnou toaletní mastí
"jistě, může to být indulona, na barvě nezáleží".
Zavěste někam naplněný vak
aspoň do výše očí.
Svlékněte se
od pasu dolů
nebo raději všechno - jeden nikdy neví.
Máte-li velký byt
nemělo by zvolené místo být
příliš daleko od "císařské lóže"
do které je záhodno včas si zarezervovat vstupenky.
Potom si pomalu nasoukejte
kluzkou koncovku hluboko do řiti.
Jen pomalu, jemně, nebude to bolet...
A až budete někde u tlustého střeva
opatrně uvolněte kuličku přepouštěcího ventilu.
Nechte se plně naplnit
vlažnou tekutinou.
Na poprvé
se vám to možná nepodaří do dna
a tak v klidu
bez zbytečně prudkých pohybů
usedněte do "lóže".
A uvolněte se
Pusťte to.
Dostaňte to ze sebe všechno.
Všechny ty vize,
obrazy, pocity a nálady.
Jen se nebojte přitlačit.
VŠECHNO
VŠECHNO PRYČ
UPLNĚ VŠECHNO VEN!
ÁÁÁÁ
- ta ÚLEVA.
Dokud-sud.
/for Chumbawamba song/
--------------------------
Časovaná pumo manželství
tančící v mém objetí
váhavý valčík války -
pojďme si důvěrně tikat.
Nášlapná mino nevěry
pod povrchem doutnající
rozvažme povrchní poměr
pro ztrátu společné důvěry.
Písek z přesýpacích hodin
zadírá se do soukolí,
do úplna pomalu se vyprazdňují
křehkého času prostory.
Vypněme včas obrazovky
nekonečných seriálů,
dřív než začnem si pouštět
na videu vzpomínek rodinné horrory.
CO VLASTNĚ DĚLAJ ŽENY NA ZÁCHODĚ ?
--------------------------------------------------------------
Kdo ví ?
(Ale nikdy jim to netrvá).
Jen po některých zůstává
nespláchnutý malý kousek papírku
s otiskem vlhkých rtů.
"Co vy chlapi tam vždycky,
proboha tak dlouho děláte ?"
No jak kdo.
Když jsem doma sám,
nechám si otevřeno,
ovladač do ruky
a rovnou z mísi
mám televizi jako na talíři.
Nebo se zavřu s výtiskem novin
či nějaké jiné
nepříliš tuhé literatury.
Onehdy
zapomněl jsem na oboje.
Otevřel okýnko do světlíku
(ať i sousedé si užijí na oplátku)
a bezradně bloudil očima po zdech,
jako když pohledy na stěnu hází.
Na tekuté mýdlo, prací prášky, aviváž.
Až,
padl můj zrak
na krabičku tampaxů.
S přiloženým návodem k použití
v několika jazycích.
To byste se z toho...
jaký já se dozvěděl věci !
Předně:
"panna je v Polsku dívka,
která dosud neměla s´tosunek plciowy".
Ale hlavně teď vím:
"že než si vložím
(v některé z pozic na obrázku),
pomocí speciálního aplikátoru,
nový tampon,
opravdu se nemám zapomenout přesvědčit,
zda-li jsem si vyjmula ten minulý.
A kdybych si
náhodou nebyla jistá,
kde k sakru mám poševní vchod.
Použiju
(dle mnohojazyčné rady)
kapesní zrcátko.
A spatřené
porovnám s přiloženým nákresem".
Představa dívky,
která se na tu svou škebličku
nikdy nejukla do zrcátka
a tedy dosud vůbec netuší,
jak jí TO vlastně vypadá,
ve mě vyvolalala:
"Akutní syndrom toxického šoku".
(Diagnostikovaný dle návodu).
A tak se nedivte, že vypadám,
jako bych se ....
z podoby.
Teď mě s láskou
chvíli nerušte.
Jdu si pro zrcátko.
Musím se přeci podívat,
odkud to proboha,
- ze mě všechno vypadává.
ANI NECHTĚJ
----------------------
Kdysi dávno
jsem se zeptal
své podruhé vdané milenky:
"Jaký to bylo,
když jsi tomu prvnímu
utekla s tím druhým ?"
Už si nepamatuju přesně co řekla.
Něco jako:
"Těžko to nesl".
Měli spolu dceru
tu já tenkrát ještě neměl.
Ale dnes už vím
co bych se dozvěděl,
kdybych se býval zeptal jeho:
"Ani to nechtěj vědět".
A já už pak nechtěl.
Nechtěl,
aby kvůli mě,
se někdo ptal.
Ale nechtít někdy nestačí.
CESTA, JAK CHTĚL BYCH JÍ JÍT
----------------------------------------------------
Na stezce
kameny do hladka
oklované kapkami.
Z pařezů
hnilobou okousaná kůra.
Do hlíny
vlehlé jehličí.
Kroky kladené
jako korálky rosy
na okraje listů.
Strom Života.
RENATA
-------------
Řekla mi žena
mého bratra:
"Byla jsem na ušním.
Pozdravuje tě Irena,
chodila s tebou do školy..."
Rena ?
Ach, Rena...
Od té bych si pozdrav přál.
Je-li co pak.
Naposledy jsem jí viděl
sedět v paruce na zábradlí před kinem.
S nejkrásnějšíma očima z celé třídy.
Druhý největší prsa.
Už je to víc než dvacet let,
co umřela na rakovinu kostní dřeně.
Ale Irena ?
"No chodila o pár tříd výš
ale vůbec na to nevypadá.
Říkala, že tě minule zahlídla
a překvapilo jí,
jak ses prý od školy vůbec nezměnil.
Myslela si podle jména,
jestli nejsem tvoje žena."
Aha.
Našel jsem si starý fotky
ze školních výletů.
Lehce otylý blb
v pletených chemlonových vestičkách.
Nemožné brýle.
Karikatura intelektuálského dítěte.
A Irena říká,
že vypadám pořád stejně ?
Tak to jí ode mne pozdravuj.
Irenu.
I Renu.
PŘIŠLA
------------
Přišla za mnou
v noci
do postele dcera.
Stulila se v mém náručí
a vesmír i já na pár chvil
přestali jsme dýchat.
Svět smrštil se rychlostí tmy.
Ve zpomaleném záznamu
mých zavřených zřítelnic
zatřpytily se slzy.
Kolik ještě ?
Vteřin, dnů, světelných roků ?
Kolikrát ještě
zažiju šestileté tělíčko
spokojeně stulené v náručí ?
A kdy naposled...
objal jsem svoje rodiče ?
A stihnu to ještě....???
Z dosud nepojmenované sbírky s motem:
--------------------------------
Motto:
"Až umřu -
napíšu o tom báseň"
LEHCE PŘED POLEDNEM
-------------------------------------
/KONJUNKCE V SOUHVĚZDÍ PSA/
Stojím na ostrůvku
tramvaje.
Bloumám očima po holkách.
Na zádech šplouchá
náklad triček a vitaminového nápoje.
Přichystány k propocení.
Nejede.
A já se rozmýšlím,
mezi reklamním plátkem
Hlas Trojky
vyloveným z poštovní schránky
a Ohyzdným duchem Burroughse.
V protisměru prudce se zabrzdí
skrz písmena prosákne hlas:
"Hele přejel nějakýho psa".
Tramvaj stojí pár metrů před zastávkou
řidič nehýbá brvami jen vypadá
rezignovaně naštvaně.
Lidé tiše vystupují
brvy se jim nehýbou
jen vypadají rezignovaně naštvaně.
Jeden chlápek s aktovkou
se jde podívat pod kola
a pak s nehnutou brvou
jakoby potěšeně odchází.
Ani nevypadá rezignovaně naštvaně.
Lidé na zastávce
ke kterým tramvaj nedojela
také nehýbou brvami
ale ti vypadají rezignovaně naštvaně.
Jakoby chtěli říct:
"serou tu všude po chodnících a teď ještě tohle"
Ale mlčí.
Všechno mlčí.
Jakoby v náhle zhoustlém vzduchu
nebylo komu co říct.
Uvědomuji si že jsem ho vůbec neslyšel zakňučet.
Žádný zvířecí zvuk.
Jen hluché zasyčení brzd.
Pes který po sobě ani neštěk´.
Nasedám do mé tramvaje
a beru Burroughse na klín.
Ale tramvaj neodjíždí.
Čekám s knihou před očima
ale písmenka nedávají smysl.
Už bych to dnes nestihl
a tak trika zůstanou nepropocena
vitamíny nevypity.
Něco zůstane chybět.
Půjdu na jedno
rezignovaně naštvaně,
nebo se podívat do sekáče po klahotách.
Už bych to stejně nestihl
jako to nestihnou
houkačky náhle kolem na plný plyn.
Zaléhá v uších.
Ochladilo se.
Těžce se dýchá.
Zapnutá bunda
těsná je kolem krku a přes prsa.
Chomáč šedivých chlupů
pod koly tramvaje
vypadá uplně stejně
jako kožich našeho psa.
Jen ta ruka vedle něj
se jeho pacce nepodobá.
BANÁLNÍ PŘÍBĚH
---------------------------
A vyloupl se banální příběh.
Normální slušnej chlap.
Docela chytrej, uměl jazyky a tak.
Tenkrát dělal vrchního v Liďáku.
Jednou se vrátil
nějak nevhodně dřív domů.
A v posteli našel
místního policajta "na objíždce".
Rozbil mu hubu
ale fízl byl pochopitelně ve službě (lidu).
Neboť správný fízl je vždy.
A tedy napadení veřejného činitele
a sednutí si na tvrdo.
Než se vrátil manželka bůhvíkam zmizela.
A jemu se to v hlavě přeskládalo.
Teď chodí po městě
v hubertusu
bubnuje na kastról
a vyřvává beatnické litanie
o spiknutí světa a policie
proti své osobě.
Barák si počmáral na modro.
Zoufalými výkřiky.
Jejichž jedinou ozvěnou
je maloměstské pohoršení.
A moje maminka
kdykoli jdem kolem
si povzdechne:
"Takovej to byl hezkej barák..."
A já kdykoliv jdu kolem
pomyslím si:
"Takovej to moh´ bejt hezkej život..."
Mohl bych si hrdě vyklepat blatník hrudi
chrabrými poklepy.
O tom jak já TO zvládl
vyrovnaně
s budhisticky stoickým nadhledem.
Ale nebyl by to pravdivý gamelan.
Protože -
možná je to celé jen o tom,
že jsem svou bývalou ženu
nikdy TOLIK nemiloval.
TO CO ŽENE
------------------
Travestitu od Kurelů.
Do žižkovský putyky
kde v pondělí a ve středu
mezi štamgasty
roznášej holky tácy na plac
nahoře bez.
Chtěl bych mít tu sílu
aspoň na okamžik.
Tu která ho žene
přetáhnout si
lycrové kalhotky
přes vyholená stehna.
Nasadit Wonderbra
na odchlupená prsa
vklouznout do lodiček na podpatku.
Na chvíli mít tu sílu
nutící travestitu
předvádět se
po žižkovských hospodách.
Aspoň na vteřinu
mít tu sílu
- stal bych se prezidentem Vesmíru.
PODZIMNÍ SETKÁNÍ
(S "DEJA-NEVÍ")
--------------------------------
Potkal jsem krásnou holku
s hezkým klukem
vedli se za ruce
po náměstí.
Oba měli oči v slzách
Prosakujicí z hloubky
smutnější než podzim kolem.
S prvními mrazíky dloubajícími pod nechty.
Ale na hladině jejich slz
se nezrcadlily žádné ztracené lásky,
nevěry,
ani partnerské hádky.
Nic takového
neodrážely kruhy kolem jejich očí
na zjitřelých hladinách.
Potkal jsem hezkou holku
s krásným klukem
s očima plovoucíma v slzách
Vedli se za ruce
po náměstí
kousek od nemocnice....
HYMNA ODVÁŽNÉHO SRABA
----------------------
Po skle stéká slza vzteku
všechny stezky stesku již byly ztečeny.
Na nebi cest hvězd
i lidí na zemi.
Stovky zrcadel popukaly
na smůly tisíce let.
A ty narcis v střepech tváříš se,
jako bys měl ještě někam jet.
Tisíc hranic
zahrálo hrubou hru.
Pyl spálených slov poletuje
možná i ze tvých rtů.
Jazyk plamenů promlouvá
temnou minulostí táhne se spečená niť
a kdo pravdě je blíž
byť o jedinou píď?
Za pravdu stát-plát
za lež lehnout
popelem.
A jestli včas
nestihnem to vzdát
pak stejně to proserem.
Únava (z) Poezie (č.2)
----------------
Pořád dokola
ty v kole
lámané vize.
Obrácené obrazy,
pocintané pocity,
naládované nálady.
Prstíkem se v tom nimrat,
hrotem pera rýpat,
zaznamenávat...
Daktiloskopicky snímat
otisky
prdýlek prstů do kláves...
A zatím
u boudy na řetězu
hladový chcípl pes.
ŽEBŘÍK
--------
Chtěl bych jít
chtěl bych jít
ale není kam.
Přede mnou se tyčí
jen příkré schody
co vedou do nikam...
INFORMAČNÍ DEVOLUCE
--------------------
Není čas
není čas
přibrzdit
nadechnout se
pomalu zapřemýšlet.
Není čas
pozastavit
sebe
ani nad sebou.
Jen chvatně zhlnout
prudce polknout či vydávit.
A znovu rychle
s rozevřeným chřtánem
skočit do přebujelého sadu pláňat
a vecpat do útrob
další plod ze zákrsku poznání.
V tetovacím salónu,
trýzním kůži tryskami
kouřím piju a svačím.
A k tomu čtu
se sluchátky na uších
pokradmu opřený okem o sklo obrazovky
zatímco ty mě
hladíc bradavky feluješ
zapřená koleny do koberce a prstem
v mé řiti.
Co víc?
Ještě
vnést do
Inflace informací.
Krajkové pušapky událostí.
Saténové kalhotky zpráv.
Lykrová tanga drbů.
Fetiš fetiš fetiš
Veteš informační revoluce.
LÉČEBNÁ KŮRA KEČUPEM
----------------------
Už třetí den
válet se v posteli.
A k tomu jeden protrpěný
v čekárnách doktorů
pro které Hippokratův žvást
je jen kusem toaletního papíru.
Zkoušel jsem kde co:
Stopangin, Jox, Paralen, cibuli,
med, masturbaci, citron, česnek,
octový zábaly - cokoliv...
Ale POŘÁD
kdykoli jsem polkl
jako bych se pokoušel
sežrat ostnatej drát.
Tak jsem si aspoň čet´ Bukowskýho.
Protože číst o cizích průserech
člověku aspoň trochu uleví.
A Huberta Selbyho juniora jsem zrovna půjčil
kamarádce svý současný ženský,
která krom jiných drsných věcí
preferuje poněkud syrovější literaturu.
No a zrovna,
když jsem seděl s Hankem na záchodě
(no ukažte mi jinýho,
kterej toho napsal o hovnech víc...)
jsem na to kápnul.
Na ten geniální slogan
co se mi krvavě rozpleskl v hlavě
a já se v něm čvachtal
a cítil jak se mi ulevuje:
"KETCHUP IN KETCHUM
KETCHUP IN KETCHUM
OVERALL KETCHUP
IN KETCHUM"
No není to boží...
je-li Bůh ?
Pro ty kdo nejsou líný pátrat po pointě:
je to v Pragmatickém vydání
(po zmuchlání šlo by i použít).
Mezi všemi těmi Erekcemi, Ejakulacemi,
Exhibicemi a jinými šílenostmi
Na straně 256.
Strašně se mi chtělo...
zakřičet!
Jedno kam, není-li nebe
(ani to literární),
pak třeba do sifonu:
"Díky, díky Buku, fakt dík!"
Je to vážně dobrej pocit,
po všech těch vyfešákovanejch
a vypečenejch doktorech -
mít někoho na svý straně.
Tak naschle Hanku
a Hema ode mě taky pozdravuj.
A pro vás ostatní,
bude-li vás někdy
fakt strašně bolet v krku:
kečup je nejlepší...
A epilog (ze sbírky:"Prostopášná Anhedonie")
Saky Paky
-----------
Tedy SBAL SI SVÝ...
/neboli ROLL YOUR OWN/
Né že bych
po tom toužil
né že bych
na NÍ věřil...
ale pokud to tedy jednou bude muset být
pak na můj prach
nechte navršit prostý hliněný rov
a osázejte ho kvalitní odrůdou cannabis
ať ještě něco dobrého pro tento svět.
A do schránky na lampičku
místo mihotavého světýlka
dávejte pravidelně
jako květiny nošené na hrob
pár paklíků cigaretových papírků a zápalky.
Kolem by mohlo být příjemné posezení
třeba pár pomalu ve stínu trouchnivějících kmenů
a na náhrobku nápis:
"ROLL YOUR OWN /LIFE/".
Na jménu a datech netrvám
spíš něco nepsaného
co by mohlo vyznít jako:
"Parchanti měl sem vás místama rád".
A nedokouřený vajgly
zahrabávejte šest čísel do země.
|
|
|
