Věru, seděl jsem tam dvakrát

pečlivě rozprostřen do prostoru

mezi svá drásadla

v mastný sádelnatý břich ticha

V posuncích cosi čpělo leklýma skřelema

stání co stání --- plesnivá herka

                                      táhlem

a On lupal klouby a chrastil knoflíky u vesty

a napínal prak

 pořád jen napínal ten svůj prak

a hnětl kuličky z červené hlíny

Já myslel na létavce

díval jsem se přes rameno

kam až kam až

a potil jsem myšlenky

na podzimní rovnodennost

v tiché noční aleji kaštanů...

ale On tam pořád byl a rostl

v tváři mu seděla straka a...

kradla mi každé druhé polknutí

Zalézal jsem do sebe jak hmyz

přitisklý k štěrbině svého vědomí

                                    mříží jsem se držel jak madel

                        - v hlavě žulu a měď -

učůrával jsem stehy svého bachaře

chirurgickou ocel hluboko

pod lebeční kostí

slova jsem lámal

ožvejkané konce špejlí strkal do úst

a nebylo mi pomoci

a nebylo pomoci